Josemaría Escrivá Obras
254

Snad někomu z vás pomůže, když vám řeknu, že mám ve zvyku zhmotňovat i věci nejduchovnějšího charakteru k usměrnění modlitby. I náš Pán to tak činil. Rád učil v podobenstvích, které vybíral z prostředí, v němž žil: byla to podobenství o pastýři a ovcích, o vinné révě a ratolestech, o lodích a sítích, o zrnu a rozsévači ...

I do našeho srdce padlo Boží slovo. Jakou půdu jsme mu připravili? Je tam hodně kamení? Je tam trní? Je to snad místo udupané čistě lidským, malodušným a lhostejným jednáním? Pane, ať je moje pole půdou dobrou, úrodnou, velkodušně vystavenou dešti i slunci, ať v něm dobře zakoření tvé semeno, ať dává klasy a dobrou úrodu.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti (Jan 15,5). Je září a vinné keře mají dlouhé, jemné, pružné a uzlovité ratolesti obtížené plody, které čekají na sklizeň. Podívejte se na ty plné letorosty, berou si mízu z kmene. Pouze tak se mohla za několik měsíců změnit původně malé poupata na sladkou a vyzrálou dřeň, která potěší lidské oči i srdce (srov. Ž 103,15). Na zemi snad zůstalo několik klacků, napolo zahrabaných. Byly to malé výhonky, ale suché, sežehnuté sluncem. Jsou tím nejnázornějším symbolem neplodnosti: Neboť beze mne nemůžete dělat nic (Jan 15,5).

Poklad. Představte si tu nesmírnou radost člověka, jenž ho nalezl. Je konec nedostatku, který ho sužoval. Prodá všechno, co má, a koupí to pole. Jeho srdce je tam, kde má ukryt svůj poklad (srov. Mt 6,21). Naším pokladem je Kristus. Měli bychom s lehkým srdcem hodit přes palubu všechno, co by nám stálo v cestě, když ho chceme následovat. Naše loďka bez této přítěže popluje přímo do bezpečného přístavu Boží lásky.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další