Všimněte si, že Pán touží po tom, aby nás dobře vedl po nadpřirozené i op přirozené stránce, abychom byli šťastni, když se obětujeme, abychom se radovali i v bolesti a dokázali zapomínat sami na sebe. Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe (Mt 16,24). Je to rada, kterou jsme už všichni jistě slyšeli. Měli bychom se rozhodnout jít za ním doopravdy: aby nás Pán mohl využít, abychom všude na světě - ponořeni do Boha - byli solí, kvasem, světlem. Ponořen do Boha budeš osvěcovat, dodávat chuti, rozmnožovat, prokvašovat.

Ale nezapomeň, že my jsme toto světlo nestvořili, že je pouze odrážíme. Nejsme to my, kdo vykupuje lidi tím, že je vede k dobru. My jsme jen pouhými více či méně vhodnými nástroji pro uskutečňování spasitelných Božích záměrů. Kdybychom si někdy pomysleli, že dobro, které konáme, je naším dílem, vrátila by se pýcha, dokonce ještě záludnější, sůl by pozbyla chuti, kvas by se zkazil, světlo by se proměnilo v temnotu.

Jedna osoba navíc