Josemaría Escrivá Obras
249

V průběhu našeho dne by neměly chybět okamžiky věnované Bohu, kdy k němu pozvedneme své myšlenky, aniž bychom museli mít na rtech nějaká slova, protože ta zpívají v našem srdci. Je—li to možné, věnujme této pobožnosti dost času, nejlépe v pevně stanovou denní dobu. Zajděme před svatostánek navštívit toho, který tam z lásky přebývá. A kdyby to nešlo, pak se na Boha obraťme kdekoli, protože náš Bůh je nepopsatelným způsobem přítomen v naší duši, jsme—li ve stavu milosti. Radím ti: zajdi před svatostánek oratoře, jakmile jen trochu můžeš. Snažím se neužívat pojmenování kaple, aby bylo naprosto jasné, že nejde o žádné oficiální místo, ale o místo, kde lze v důvěrném rozjímání pozvednout mysl k nebi v vírou, že Ježíš Kristus, skutečně přítomný ve svatostánku ve svátostných způsobech, nás vidí, slyší, očekává a dívá se na nás.

Každý z vás, bude—li chtít, může najít vlastní způsob rozhovoru s Bohem. Nerad mluvím o metodách nebo o návodech, protože jsem nikdy nechtěl nikoho nijak sešněrovávat. Snažil jsem se všechny povzbuzovat, aby se nebáli přiblížit se k Pánu, respektoval jsem každého člověka takového, jaký byl, s jeho charakteristickými vlastnostmi. Proste Pána, abychom nechali celý svůj život proniknout jeho plány, abychom je přijali nejen rozumem, ale hlavně srdcem a abychom se jimi řídili i ve svém životě. Ujišťuji vás, že si takto ušetříte hodně nepříjemností a trápení, způsobenými sobectvím, a budete pociťovat sílu pro šíření dobře ve svém okolí. Kolik nepříjemností zmizí, když se vnitřně postavíme před svého Boha, který nikdy neopouští. Znovu je tady v různých odstínech Ježíšova láska k učedníkům, k nemocným, ochrnutým, a on se ptá: Co ti schází? A my odpovídáme: Schází mi ... A hned přichází světlo nebo alespoň smíření a pokoj.

Když ti radím, aby ses důvěrně svěřoval svému Mistru, mám na mysli zvláště tvé osobní nesnáze, protože většina překážek našemu štěstí pochází z více či méně skryté pýchy. Sami sebe si ceníme velice vysoko, myslíme si, že máme nějaké zvláštní vlastnosti, a když nás druzí lidé tak vysoko nehodnotí, cítíme se pokořeni. A to je dobrá příležitost utéci se k modlitbě a snažit se o nápravu s jistotou, že nikdy není pozdě na změnu kusu. Je však třeba s touto změnou začít co nejdříve.

V modlitbě se může pýcha s pomocí milosti změnit v pokoru. Ze srdce pak vytryskne pravá radost, dokonce už tehdy, když ještě cítíme na křídlech bláto, bláto špatnosti, které pomalu vysychá. A pak, jak budeme všeho litovat, začne bláto opadávat a my budeme moci vzlétnout velmi vysoko, protože nám bude pomáhat příznivý vítr Božího milosrdenství.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další