Josemaría Escrivá Obras
244

O modlitbě mluvím stále a s Boží pomocí budu o ní mluvit i nadále. Kolem roku 1930, kdy jsem jako mladý kněz shromažďoval kolem sebe lidi ze všech společenských vrstev - byli to vysokoškoláci, dělníci, zdraví i nemocní, chudí i bohatí, kněží i laici - kteří se snažili opravdověji následovat Pána, vždy jsem jim radil: modlete se. A když mi někdo namítl: vždyť ani nevím, jak začít, doporučil jsem mu, aby se obrátil k Pánu a svěřil se mu se svými pochybnostmi, obtížemi, s touto stížností: Pane vždyť já ani nevím, jak začít. A často stačila takováto pokorná, důvěrná prosba a vztah ke Kristu se začal upevňovat, začal pravidelný kontakt mezi Kristem a tímto člověkem.

Od té doby uplynulo mnoho let, ale dosud neznám lepší recept. Jestliže si myslíš, že nevíš, co dělat, obrať se na Ježíše, jako se na něho obraceli jeho učedníci: Nauč nás modlit se! (Lk 11,1) A zakusíš, jak Duch svatý přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit (Řím 8,26), které se nedají vypovědět, protože neexistují žádné vhodné výrazy, jež by dokázaly popsat jejich hloubku.

Boží slovo by nás mělo vést k vytrvalosti. Nevynalezl jsem nic nového, když jsem ve své kněžské službě tuto radu opakoval a stále ji opakuji. Je z Písma svatého, tam jsem se ji naučil: Pane, vždyť já s tebou neumím jednat! Pane, nauč nás modlit se. A pak přichází láskyplně na pomoc světlo, oheň a mocné vanutí Ducha svatého, který zapaluje plameny a velké ohně lásky.

Modlitba je rozhovor

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další