Josemaría Escrivá Obras
241

A nyní se podívejme na jeho blahoslavenou Matku i matku naši. Na Kalvárii se modlí. Maria nečinila nic nového. Jednala tak vždy, když konala svou práci a starala se o domácnost. Konala obyčejné světské práce, ale byla při nich stále v Boží přítomnosti. Kristus, perfectus Deus, perfectus homo, chtěl, aby i jeho Matka, nejvznešenější z lidí, milosti plná, nás utvrzovala v úsilí pozvedat stále pohled k Bohu. Vzpomeňte si na výjev zvěstování: archanděl sestoupil na zem, aby Marii sdělil Boží poselství - že se stane Boží Matkou - a viděl, že se modlí. Maria je zcela pohroužena v Pána, když ji Gabriel zdraví: Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou (Lk 1,28). Několik dní nato zazpívá Maria radostné Magnificat - onen mariánský hymnus, který nám předal Duch svatý věrným sv. Lukášem a který je plodem každodenního rozmlouvání přesvaté Panny s Bohem.

Naše Matka Maria dlouho uvažovala o slovech svatých starozákonních žen a mužů očekávajících Vykupitele a o událostech z jejich života. Obdivovala tu spoustu zázraků, nesmírné Boží milosrdenství vůči jeho tak často nevděčnému lidu. Když si uvědomí tu nikdy nekončící péči nebes, vytryskne z jejího neposkvrněného srdce příval citu: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici (Lk 1,46—48). Od této dobré Matky se učili i její děti, první křesťané. I my se můžeme a máme od ní učit.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další