V Písmu je tolik výjevů, kde Kristus mluví se svým Otcem, že není možné se u všech zastavit. Ale myslím, že nemůžeme vynechat tak dojímavé hodiny, které předcházejí jeho utrpení a smrti, když se Kristus připravuje dovršit oběť, jež nám navrátí Boží lásku. Ve večeřadle jeho srdce přetéká láskou, obrací se s prosbou k Otci, oznamuje příchod Ducha svatého, povzbuzuje své přátele k vroucí lásce a víře.

Tato vroucí modlitba Vykupitele pokračuje v Getsemanech, když tuší, že utrpení se už blíží, že se blíží ponižování a bolesti, tvrdý kříž, na který se věší zločinci, po němž však horoucně toužil: Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich (Lk 22,42). A hned dodává: Avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá (Lk 22,42). Později pak, přibit na dřevo kříže, všemi opuštěn, s rukama rozepjatýma jako věčný velekněz, pokračuje v rozhovoru se svým Otcem: Do tvých rukou poroučím svého ducha (Lk 23,46).