Lásku si sami nevytváříme, zaplavuje nás milostí Boží: protože On si zamiloval nás. Je třeba nechat se prodchnout touto překrásnou pravdou: jestliže můžeme milovat Boha, je to proto, že Bůh si zamiloval nás. Všichni tedy, ty i já, můžeme oplývat láskou ke svým bližním, protože jsme skrze Otcovu lásku zrozeni k víře. Nebojte se žádat Pána o tento poklad, o tuto nadpřirozenou ctnost lásky, abyste je mohli rozdávat a to i v těch nejmenších maličkostech.

Stávalo se často, že my křesťané jsme neuměli reagovat na tento dar, často jsme ho znevažovali jako by se jednalo o nějakou bezduchou, chladnou almužnu; nebo jsme ho redukovali na více či méně formální dobročinnost. Dobře vyjádřila tuto úchylku jedna nemocná žena, když rezignovaně povzdechla: tady se mnou jednají milosrdně, ale moje matka o mne pečovala s láskou. Takovéto rozlišování nemůže působit láska, vycházející z Kristova srdce.

Abyste si tuto pravdu dobře zapamatovali, kázal jsem mnohokrát, že přece nemáme jedno srdce, kterým bychom milovali Boha, a jiné, další, kterým bychom milovali lidi: toto naše malé srdce z masa miluje láskou lidskou, která ovšem spojena s láskou Kristovou je i láskou nadpřirozenou. Takovou, a ne žádnou jinou lásku bychom měli pěstovat ve svém srdci a ona nás povede k tomu, že budeme v druhých lidech vidět obraz našeho Pána.