Josemaría Escrivá Obras
206

A nyní v Boží přítomnosti —jak povzbudivá je Ježíšova blízkost ve svatostánku— budeme uvažovat o tomto krásném Božím daru, o naději, která nás naplňuje radostí, spe gaudentes, radujeme se, protože —budeme—li věrni— čeká nás nekonečná Láska.

Nikdy nesmíme zapomínat, že člověk tedy i každý z nás, může prožít svůj život na této zemi dvojím způsobem: Buď budeme žít životem Božím, budeme usilovat o to, abychom se líbili Bohu; nebo budeme žít živočišným životem víceméně vzdělaných lidí, kteří na Boha nedbají. Podle mého názoru nemají příliš velký význam lidé velice dobří, řeklo by se svatí, kteří však stavějí na odiv, že nejsou věřící. Mám je velmi rád jako všechny lidi, své bratry, obdivuji jejich dobrou vůli, v jistém ohledu hrdinskou, ale je mi jich líto, protože mají to strašně neštěstí, že jim chybí Boží světlo a teplo, nepopsatelná radost křesťanské naděje.

Poctivý křesťan, žijící v souladu se svou vírou, nejedná jinak než v souladu s Bohem, na všechno pohlíží nadpřirozeným pohledem, pracuje na tomto světě a je na něm velmi rád, je zcela zaujat pozemskými starostmi, ale zároveň stále vzhlíží k nebi. Potvrzuje nám to svatý Pavel: Quae sursum sunt quaerite; usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví —skrze křest pro věci tohoto světa— a váš život je s Kristem skrytý v Bohu.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další