Už před mnoha lety jsem napsal: doufej, že všechno ti dá Ježíš, ty sám nemáš nic, sám nic nejsi, sám nic nezmůžeš. Jestliže se mu odevzdáš, On sám bude jednat za tebe. Už tehdy jsem byl přesvědčen, že je tomu opravdu tak a během let se toto mé přesvědčení ještě posílilo a prohloubilo. Viděl jsem, jak důvěra v Boha v životě mnoha lidí dokáže zapálit velké ohně lásky, srdce radostně tepe a člověk pak nepropadá malomyslnosti ani neklesá na mysli, i když trpí, a často trpí hodně.

Při čtení dnešní epištoly jsem byl dojat a myslím, že by také. Pochopil jsem, že Bůh nám chce skrze apoštolova slova přiblížit, jak jsou všechny božské ctnosti báječně propojeny a tvoří tak jakousi osnovu, ze které je utkáván hodnověrný křesťanský život každého člověka.

Poslechněte si znovu svatého Pavla: Jestliže jsme ospravedlnění na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.