Josemaría Escrivá Obras
202

Ježíš přistupuje k fíkovníku, přistupuje k tobě a přistupuje i ke mně. Ježíš lačnící a žíznící po duších lidí. Z kříže volal: sitio, žízním. Žízeň po nás, po naší lásce, po našich duších i po všech duších, které bychom měli k němu přivést cestou kříže, která je cestou nesmrtelnosti a nebeské slávy.

Přišel k fíkovníku, ale nic na něm nenašel než listí. To je zlé. Je tomu tak i v našem životě? Stává se bohužel, že se nedostává víry, pokory, že chybí oběti i skutky? Že zůstává jen křesťanská fasáda, ale nepřinášíme žádný užitek? To je hrozné. Protože Ježíš přikazuje: nikdy, až na věky, ať tebe už nevzejde ovoce! A fíkovník hned uschl. Zarmucuje nás sice tento úryvek Písma svatého, ale současně nás povzbuzuje, abychom se snažili roznítit svou víru a žít s ní v souladu, aby Kristus měl z nás stále užitek.

Nedejme se oklamat. Náš Pán není závislý na plánech, i ty nejsmělejší projekty jsou pro něj lidské hračky. On chce duše, chce lásku, chce, aby všichni dosáhli věčné blaženosti v jeho království. Musíme zde na zemi hodně pracovat a musíme dobře, protože tuto svou běžnou práci musíme posvěcovat. Ale nezapomínejme ji vždy dělat pro Boha. Kdybychom ji vykonávali jen pro sebe, z pýchy, produkovali bychom jen hojné listí: ani Bůh ani lidé by nenašli na stromě plném listí ani kousek sladkého ovoce.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další