Josemaría Escrivá Obras
200

Snažme se, aby naše pokora rostla. Protože pouze víra pokorná nám umožní dívat se nadpřirozeným pohledem. Neexistuje jiná možnost. Na tomto světě můžeme žít dvojím způsobem života: nadpřirozeným a živočišným. A ani ty ani já už nemůžeme přece žít jiný život než život Boží, život nadpřirozený, protože co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?. Co prospěje člověku všechno, co obývá zemi, všechny touhy rozumu i vůle? K čemu to všechno je, jestliže jednou všechno skončí, jestliže se všechno zřítí, jestliže všechno bohatství tohoto světa jsou jen divadelní kulisy, jestliže potom je navždy věčnost.

Toto příslovce —“navždy“— známe dobře ze života svaté Terezie Ježíšovy. Když jako malá dívka vyházela se svým bratrem Rodrigem branou Adaja v hradbách svého rodného města, aby spolu došli do země Maurů, kde chtěli, aby jim pro Krista usekli hlavy, šeptala svému bratrovi, který se cítil unaven: navždy, navždy, navždy.

Lidé nemluví pravdu, když říkají “navždy“ o něčem, co se týká časných věcí. Slovo “navždy“ je pravdivé, a to plně, jen vůči Bohu, A tak musíš žít i ty, mít víru, která ti při pomyšlení na věčnost, která je opravdu navždy, pomůže ucítit vůni medu sladkost nebe.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další