Josemaría Escrivá Obras
195

Tentokrát nám bude vyprávět o uzdravení jiného slepého Svatý Marek: Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák -Timaiův syn Bartimaios. Když tento slepec slyšel hluk tolika lidí, zeptal se: Co se děje? Odpověděli mu: Ježíš Nazaretský. A on se zapálil vírou v Krista a začal volat: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

Nemáš chuť volat tak i ty, který stojíš u cesty, u cesty života, který je tak krátký, ty, kterému se nedostává světla, ty, který potřebuješ více milosti, aby ses rozhodl usilovat o svatost? Necítíš naléhavou potřebu volat i ty: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou? Je to přece velmi krásná střelná modlitba a můžeš ji často opakovat.

Bylo by dobré, abyste se zamysleli nad tím, co předcházelo tomuto zázraku, abyste si dobře zapamatovali jasnou myšlenku: jak odlišná je naše ubohé srdce od milosrdného srdce Ježíšova! Tato myšlenka vám bude vždy pomáhat, zvláště pak v hodině zkoušky, při pokušení i při radostném plnění drobných úkolů i v důležitých záležitostech, které budou třeba vyžadovat i vaši statečnost.

Mnozí okřikovali Bartimaia, aby mlčel. Jako i tebe, když jsi tušil, že Ježíš kráčí po tvém boku. Zrychlil se tep tvého srdce, cítil jsi vnitřní neklid a tak jsi také začal volat. A tvoji přátelé, tvé zvyky, tvá pohodlnost, tvé okolí, všichni ti radili: mlč, nekřič! Proč bys měl volat Ježíše? Neobtěžuj ho přece!

Ale ubohý Bartimaios je neposlouchal a křičel ještě více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Pán slyšel jeho volání hned od začátku, ale nechal ho volat. Stejně tak zachází i s tebou. Ježíš slyší první zavolání naší duše, ale čeká. Chce, abychom se přesvědčili, že ho potřebujeme, chce, abychom ho prosili, abychom byli vytrvalí jako ten slepec na cestě u Jericha. Dělejme to jako on. I když nám Bůh nedá hned to, oč ho žádáme, i když se mnozí budou snažit oddálit nás od modlitby, nepřestávejme ho úpěnlivě prosit.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další