Jistě je vám jasné, že člověk zachvácený smyslností nemůže duchovně růst, je neschopen čehokoli dobrého. Je to mrzák, zmítající se jako nějaký pohozený hadr. Určitě jste viděli nemocné s progresivní paralýzou, kteří se nemohou pohybovat, ba dokonce ani vstát. Někdy dokonce ani nepohnou hlavou. Totéž se děje v nadpřirozené sféře s těmi, kteří nejsou pokorní a zbaběle se oddali smyslnosti. Nic nevidí, nic neslyší, nic nechtějí vědět. Jsou ochromeni a jakoby pominutí. Každý z vás by měl vzývat Pána i Matku Boží a prosit o dar pokory a rozhodnutí zbožně využívat božského léku, zpovědi. Nedopusťte, aby se ve vašem srdci uhnízdilo sebemenší ohnisko nákazy. Vyznejte se ze všeho. Když voda teče, je čistá, když stojí, utvoří kaluž plnou odporné špíny, a z pitné vody se pak stává semeniště všelijaké havěti.

Víte stejně dobře jako já, že čistota není nemožná, naopak, je pramenem radosti. Víte také, že vyžaduje, aby člověk občas trochu zabojoval. Poslechněme si znovu sv. Pavla: Jako člověk vnitřní radostně souhlasím s Božím zákonem. Pozoruji však, že je v mých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mého rozumu a dělá ze mě zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? (Řím 7,22—24) I ty tak můžeš volat, je—li třeba, ale nepřehánějme: sufficit tibi gratia mea (2 Kor 12,9), stačí ti moje milost, odpoví nám náš Pán.