Všichni jsme nějakým způsobem zmítáni vášněmi, všichni máme v každém věku jisté těžkosti. Proto musíme bojovat. Vzpomeňte, co napsal sv. Pavel: datus est mihi stimulus carnis meae, angelus Satanae, qui me colaphizet (2 Kor 12,7), byl mi dán do těla osten, posel to satanův, který mě bil do tváře, protože jinak by se ho zmocňovala pýcha.

Nelze však žít čistě bez Boží pomoci. Bůh si přeje, abychom byli pokorní a prosili ho o pomoc. Měl bys s důvěrou prosit i nejsvětější Pannu, hned teď, ve svém srdci, beze slov: Matko, mé ubohé srdce se hloupě bouří… Jestliže ty mě nebudeš chránit… A ona tě bude ochraňovat, aby sis zachoval čisté srdce a šel cestou, na kterou tě Bůh povolal.

Milí synové, pro nás je důležitá pokora. Naučme se pokoře. Abychom střežili pravou lásku, musíme být moudří a opatrní, musíme si bedlivě dávat pozor a nenechat se opanovat strachem. Někteří klasičtí autoři knih o duchovním životě srovnávají ďábla se vzteklým psem, uvázaným na řetězu. Když se k němu nepřiblížíme, nepřestane sice štěkat, ale nemůže nás kousnout. Budete—li usilovat o pokoru srdce, jistě se budete vyhýbat každé špatné příležitosti, budete mít odvahu utéci, budete se denně obracet o pomoc v nebi a budete velkoryse kráčet vpřed po cestě milujících.