Duchovní život. Svatost obyčejné práce, svatost malých věcí, svatost při výkonu povolání, každodenních starostech…, svatost pro posvěcování druhých. Jednomu mému známému —nikdy jsem mu nebyl schopen zcela porozumět— se jednou zdálo, že letí letadlem ve velké výšce, ale ne uvnitř letadla, v kabině, ale na křídle. Chudák, strašně se bál a trpěl. Zdá se, že mu náš Pán chtěl naznačit, že tak to vypadá u Boha s dušemi, které se nesnaží o řádný duchovní život nebo ho zanedbávají, že spadnou dolů, trápí se a trpí velkou nejistotou.

A opravdu si myslím, že se vystavují vážnému nebezpečí, že sejdou z pravé cesty ti lidé, kteří se vrhají do všelijakých činností, do činorodostí, a zanedbávají modlitbu, oběť a další prostředky pravé zbožnosti: časté přijímání svátostí, meditaci, zpytování svědomí, duchovní četbu, horlivou úctu k Nejsvětější Panně a andělům strážným… To všechno dělá den křesťana příjemný, protože z duchovního bohatství proudí Boží sladkost a štěstí jako med z plástve.