Josemaría Escrivá Obras
175

Víte jistě velmi dobře, že naším vzorem je Ježíš Kristus. Je vzorem pro všechny křesťany. Tak často to slyšíte, tak často o tom rozjímáte. Také jste to při svém apoštolátu - který už je neoddělitelný od vašeho já - učili mnoho dalších lidí. Připomínali jste to, když bylo třeba někoho bratrsky napomenout, aby ten, kdo vám naslouchá, mohl srovnat své chování s jednáním našeho prvorozeného bratra, syna Marie, Matky Boží i matky naší.

Ježíš je naším vzorem. On sám přece řekl: discite a me (Mt 11,29), učte se ode mě. Dnes budu mluvit o ctnosti, která vlastně není nijak prvořadá, ale v křesťanském životě působí jako sůl, která chrání před zkázou a je prubířským kamenem každého apoštola. Je to ctnost čistoty.

Za nejvyšší ctnost považujeme samozřejmě lásku. Ale čistota je prostředkem sine qua non, je nevyhnutelnou podmínkou, abychom mohli navázat důvěrný dialog s Bohem. Když si člověk nedává dobrý pozor, ani o tuto ctnost neusiluje, skončí jako slepý. Nic nevidí, protože člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha (1 Kor 2,14).

My se však chceme dívat na všechno čistýma očima, povzbuzeni slovy svého Mistra: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (Mt 5,8). Církev vždy považovala tato slova za výzvu k čistotě. Uchovávají neporušené srdce ti, píše sv. Jan Zlatoústý, kdo mají svědomí zcela čisté, nebo ti, kdo milují čistotu. Chceme-li uvidět Boha, pak žádná ctnost není tak nutná jako ctnost čistoty.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další