Josemaría Escrivá Obras
171

Jsme povinni hájit osobní svobodu všech lidí, neboť víme, že Ježíš Kristus nám získal tuto svobodu (Gal 5, 1). Jakým právem bychom jinak mohli vyžadovat svobodu pro sebe? Musíme šířit i pravdu, protože veritas liberabit vos (Jan 8, 32), pravda nás činí svobodnými, zatímco nevědomost zotročuje. Musíme obhajovat právo všech lidí na život, právo na důstojné životní podmínky, právo na práci a odpočinek, právo na volbu stavu, na založení rodiny, právo přivádět děti na svět v manželství a vychovávat je, právo na klidné prožití nemoci a stáří, právo na dostupnost kultury, právo na sdružování. A v první řadě právo na to, aby všichni mohli poznat a milovat Boha naprosto svobodně, protože lidské svědomí, je—li správné, ve všem objeví stopy Stvořitele.

Znovu opakuji, že se nepletu do politiky, souhlasím však s učením církve o neslučitelnosti marxismu s vírou v Krista. Existuje snad něco, co by více odporovalo víře než systém založený na popírání láskyplné Boží přítomnosti v lidské duši? Volejte hodně nahlas, aby vás bylo dobře slyšet: nepotřebujeme marxismus na to, abychom usilovali o spravedlnost. Naopak, tento velmi vážný omyl se svými výlučně materialistickými poučkami, které nevědí nic o Bohu pokoje, brání štěstí a porozumění mezi lidmi. V křesťanství ovšem nacházíme pravé světlo, jež dá vždy odpověď na všechny problémy: musíme však být upřímnými katolíky, non verbo neque lingua, sed opere et veritate (1 Jan 3, 18), ne slovem a jazykem, ale činem, doopravdy. Říkejte to vždy, jasně a beze strachu, když se najde nějaká příležitost, a bude—li třeba, najděte ji.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další