Jsme povinni hájit osobní svobodu všech lidí, neboť víme, že Ježíš Kristus nám získal tuto svobodu (Gal 5, 1). Jakým právem bychom jinak mohli vyžadovat svobodu pro sebe? Musíme šířit i pravdu, protože veritas liberabit vos (Jan 8, 32), pravda nás činí svobodnými, zatímco nevědomost zotročuje. Musíme obhajovat právo všech lidí na život, právo na důstojné životní podmínky, právo na práci a odpočinek, právo na volbu stavu, na založení rodiny, právo přivádět děti na svět v manželství a vychovávat je, právo na klidné prožití nemoci a stáří, právo na dostupnost kultury, právo na sdružování. A v první řadě právo na to, aby všichni mohli poznat a milovat Boha naprosto svobodně, protože lidské svědomí, je—li správné, ve všem objeví stopy Stvořitele.

Znovu opakuji, že se nepletu do politiky, souhlasím však s učením církve o neslučitelnosti marxismu s vírou v Krista. Existuje snad něco, co by více odporovalo víře než systém založený na popírání láskyplné Boží přítomnosti v lidské duši? Volejte hodně nahlas, aby vás bylo dobře slyšet: nepotřebujeme marxismus na to, abychom usilovali o spravedlnost. Naopak, tento velmi vážný omyl se svými výlučně materialistickými poučkami, které nevědí nic o Bohu pokoje, brání štěstí a porozumění mezi lidmi. V křesťanství ovšem nacházíme pravé světlo, jež dá vždy odpověď na všechny problémy: musíme však být upřímnými katolíky, non verbo neque lingua, sed opere et veritate (1 Jan 3, 18), ne slovem a jazykem, ale činem, doopravdy. Říkejte to vždy, jasně a beze strachu, když se najde nějaká příležitost, a bude—li třeba, najděte ji.