Josemaría Escrivá Obras
170

Od svého dětství, jak vyjadřuje Písmo (srov. Mt 11, 15): jakmile jsem začal mít uši k slyšení, už jsem mohl poslouchat řečnění o sociální otázce. Není to nic zvláštního, je to přece staré, věčné téma. Objevilo se patrně v té chvíli, kdy se lidé nějakým způsobem začali organizovat a ukázaly se rozdíly ve věku, rozumových schopnostech, pracovních schopnostech, zájmech, osobnosti.

Nevím, zda je nutné, aby existovaly společenské třídy. Rozhodně však není mým úkolem o těchto věcech mluvit, zvláště ne tady, v této kapli, kde jsme se sešli, abychom mluvili o Bohu - nechtěl bych v životě mluvit o něčem jiném - a abychom mluvili s Bohem.

Vy ovšem přemýšlejte a zkoumejte všechno, co Boží prozřetelnost nechala na lidské svobodě a spravedlnosti. Ale já, jakožto Kristův kněz, se musím povznést výše a připomenout vám, že nikdy nemůžeme přestat usilovat o spravedlnost, a bude—li to zapotřebí, usilovat o ni velmi statečně, hrdinsky.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další