Je možné —důkladně vyzpytuj své svědomí— že si ani my nezasloužíme takovou pochvalu, kterou vyslovil onen venkovský farář o svém oslu. Tolik ses napracoval, zaujímal jsi tolik odpovědných míst, měl jsi úspěch v té či oné činnosti… ale, jak jsi na tom před Bohem, nepřijdeš na něco, čeho bys měl litovat? Snažil ses opravdu sloužit Bohu a svým bratřím nebo jsi pěstoval své sobectví, své ambice, šlo ti o tvůj pouze světský a trapně prchavý úspěch?

Jestliže k vám mluvím poněkud odvážně, je to proto, že chci ještě jednou vzbudit velmi upřímnou lítost a protože chci, aby i každý zbabělost, opakujme upřímně Pánu ona zkroušená Petrova slova: Domine, tu omnia nosti, tu scis quia amo te , Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji, přes své poklesky. A já se odvažuji dodat: Ty víš, že tě miluji, právě pro své poklesky, protože mě vedou k tomu, abych se o tebe opíral, protože ty jsi moje záštita: Quia tu es, Deus, fortitudo mea . A začněme znovu!