Křesťanská spravedlnost je náročnější, vede nás k vděčnosti, vlídnosti, velkorysosti, k věrnému a čestnému přátelství v dobách dobrých i zlých. Křesťanská spravedlnost nás povzbuzuje k tomu, abychom dodržovali zákony a poslouchali právoplatné autority, abychom dokázali radostně napravit svůj omyl, jakmile si ho uvědomíme. A hlavně budeme—li spravedliví, budeme bez velkých řečí plnit své pracovní, rodinné i společenské závazky, usilovat o svá práva, která jsou i našimi povinnostmi.

Nevěřím ve spravedlnost lenochů, protože svým dolce far niente (sladkým nicneděláním - pozn. překl.) - jak se říká v mé milované Itálii - se prohřešují, a často těžce, proti jednomu z nejzákladnějších principů přirozené spravedlnosti: principu práce. Nesmíme zapomínat, že Bůh stvořil člověka, ut operaretur (Gn 2, 15), aby pracoval, a druzí lidé - naše rodina, náš národ, celé lidstvo - závisí i na tom, jak my pracujeme. Moji drazí, jak ubohou představu mají o spravedlnosti lidé, kteří ji redukují na pouhé rozdělování hmotných statků.