Josemaría Escrivá Obras
168

Situace služebníka z podobenství, jenž dlužil deset tisíc hřiven (srov. Mt 18, 24), dobře odráží naše postavení před Bohem: také my nemáme čím splatit nesmírný dluh za tolik dobra, které nám Bůh prokazuje. A my ho ještě zvyšujeme vlastními hříchy. I když s nimi budeme odvážně bojovat, nepodaří se nám spravedlivě vrátit všechno, co nám Pán odpustil. Ale co nezmůže lidská spravedlnost, vrchovatě nahradí Boží milosrdenství. Bůh se může slitovat a odpustit nám náš dluh, protože je dobrý,... jeho milosrdenství je věčné (Ž 105, 1).

Jistě si dobře pamatujete, že toto podobenství má i druhou část, kontrastující s první. Služebník, jemuž bylo právě prominuto hodně peněz, se nechce slitovat nad svým druhem, který mu dluží sotva sto denárů. Vidíme, že není vůbec schopen velkorysosti. Přesně řečeno, nikdo mu nebude upírat právo vyžadovat to, co je jeho. Přesto se v nás něco bouří a říká nám, že takové netolerantní jednání je neslučitelné s pravou spravedlností. Není spravedlivé, aby člověk, s nímž se před chvílí jednalo milosrdně a s pochopením, neprojevil vůči svému dlužníkovi alespoň trochu trpělivosti. Spravedlnost není jen přesné dodržování práv a plnění povinností jako v matematice, kde se všechny problémy řeší sčítáním a odečítáním.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další