Josemaría Escrivá Obras
167

Vryjme si dobře do srdce, tak aby to bylo znát na našem jednání: nejprve spravedlnost vůči Bohu. To je prubířský kámen skutečného hladu a žízně po spravedlnosti (srov. Mt 5, 6), jímž se odlišuje od pokřikování lidí závistivých, uražených, sobeckých a chamtivých. Protože upírat našemu Stvořiteli a Spasiteli uznání hojných a nevýslovných darů, které nám poskytuje, znamená tu nejstrašnější a nejnevděčnější nespravedlnost. A vy, jestliže budete usilovat o spravedlnost, budete si vážit své závislosti na Bohu - máš snad něco, co bys nedostal? (1 Kor 4, 7) - a budete naplněni vděčností a touhou splácet svému Otci, který nás neskonale miluje.

A tak budete mít správnou synovskou odevzdanost a něžný, srdečný vztah k Bohu. Až budou pokrytci kolem vás šířit pochybnosti, zda má Pán právo tolik od vás žádat, nenechte se zviklat. Naopak, bezvýhradně a poslušně se odevzdejte Bohu jako hlína v rukou hrnčířových (Jer 18, 6) a oddaně mu vyznejte: Deus meus et omnia. Ty jsi můj Bůh, mé všechno. A když někdy přijde nečekaná rána, nezasloužené příkoří, jistě dokážete zase radostně zvolat: ať se stane, ať se splní, ať je pochválena a věčně velebena nanejvýš spravedlivá a laskavá Boží vůle. Amen. Amen.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další