Není možné se zaštiťovat zdánlivě zbožnými důvody a brát bližním to, co jim patří: Říká-li kdo: "Miluji Boha", ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář (1 Jan 4, 20). Ale stejně se mýlí ten, kdo upírá Bohu lásku a úctu - klanění - které mu příslušejí jakožto Tvůrci a Otci. Člověka, který odmítá plnit některá Boží přikázání s falešnou výmluvou, že jsou neslučitelná se službou lidem, upozorňuje jasně sv. Jan, že podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme Boží přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká (1 Jan 5, 2—3).

Možná uslyšíte, jak někteří lidé - ve jménu praktičnosti, ne—li dokonce ve jménu lásky - řeční a vymýšlejí teorie, jak omezit projevy úcty a oddanosti vůči Bohu. Všechno, co by sloužilo úctě k Bohu, se jim zdá přehnané a přemrštěné. Nedbejte na ně a jděte svou cestou. Tyto řeči jsou jen diskuse, které nikam nevedou. Slouží jedině k pohoršení a brání plnit příkaz Ježíše Krista, aby každý dával to své, aby se tak taktně a vytrvale naplňovala spravedlnost.