Čtěte pozorně tu část evangelia, kde se mluví o ctnostech, kterými by se mělo řídit naše jednání. Když končí falešný a pochlebovačný úvod, farizeové a herodiáni hovoří o svém problému: Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne? (Mt 22, 17) Všimněte si nyní, píše sv. Jan Zlatoústý, jejich lstivosti. Proč mu neřeknou: Vysvětli nám, co je dobré, přípustné, ale řekni nám, co myslíš. Byli posedlí myšlenkou, že ho zradí a zprostí politické moci. Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň! Podali mu denár. Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli mu: "Císařův." Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." (Mt 22, 18—21).

Vidíte, že tento problém je starý a Mistrova odpověď je jasná a jednoznačná. Neexistuje žádný rozpor mezi službou Bohu a službou lidem, mezi plněním občanských a náboženských povinností, mezi úsilím o budování a zlepšování této společnosti a přesvědčením, že kráčíme po tomto světě jako po cestě, která nás vede do vlasti nebeské.

I tady je vidět integrita života, jež - stále to musím opakovat - je základní podmínkou pro ty, kteří se snaží o posvěcení ve své všední práci, ve své rodině i ve společnosti. Ježíš nepřipouští žádné rozdělení: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne (Mt 6, 24). Když křesťan odpoví plně na Boží volání a volí výhradně Boha, umožňuje mu tato volba dávat vše Bohu a zároveň dávat i svému bližnímu to, co mu spravedlivě náleží.