Et viam Dei in veritate doces (Mt 22, 16), měl bys učit, učit, učit, ukazovat Boží cesty podle pravdy. Nemělo by tě odrazovat to, že lidé budou vidět tvé osobní chyby, stejně jako mohou vidět i mé nedostatky, dokonce mám chuť mluvit o nich veřejně a vyprávět, jak s nimi bojuji, jak se snažím je napravovat a být věrný Pánu. Tím, že se budeme snažit zbavit se svých nedostatků a vítězit nad nimi, budeme zároveň ukazovat cestu k Bohu: nejprve, i přes své viditelné chyby, musím svědčit svým životem a potom i učit. Tak to činil i náš Pán, který coepit facere et docere (Sk 1, 1), nejprve konal skutky a potom teprve kázal.

Chci vás ujistit, že vás mám velmi rád a že nebeský Otec vás miluje ještě mnohem víc, protože je nekonečně dobrý, pravý Otec. Nemohu vám nic vyčítat, ale domnívám se, že bych vám měl pomoci, abyste milovali Ježíše Krista a jeho církev, jeho věřící, protože si myslím, že v tom vás předčím: můžete se mnou soutěžit, ale nevyhrajete. Když ve své promluvě nebo v osobním rozhovoru ukážu na nějakou chybu, není to proto, že bych chtěl někoho ranit, vede mě k tomu jen snaha, abychom všichni více milovali našeho Pána. A když na vás naléhám, abyste pěstovali křesťanské ctnosti, neztrácím ze zřetele, že i já to velmi potřebuji.