Musím se vám svěřit, že když mám něco napravovat nebo učinit nějaké rozhodnutí, které může působit nějakou obtíž, je to pro mne bolestné - jak před tímto rozhodnutím, tak i potom. A to nejsem žádná citlivka. Utěšuje mě jen myšlenka na to, že zvířata nepláčou, pláčou lidé, Boží děti. Chápu, že i pro vás bude někdy těžké chtít věrně plnit své povinnosti. Vyhýbat se za každou cenu utrpení, vymlouvat se při tom na to, že bychom mohli urazit svého bližního, je jistě pohodlné, ale ne správné. Často se těmito zábranami maskuje zahanbující útěk před vlastní bolestí. Vždyť vážně napomenout není obvykle nic příjemného. Nezapomínejte, moji drazí, že peklo je plné těch, kteří mlčeli, když měli mluvit.

Poslouchá mě teď řada lékařů. Promiňte mi mou troufalost, jestliže opět použiji příklad z medicíny. Je možné, že řeknu nějaký nesmysl, ale jde o srovnání ve sféře morální. Když chceme vyhojit nějakou ránu, musíme ji nejprve pořádně vyčistit, i její široké okolí. Každý chirurg ví velmi dobře, že to bolí, ale když to neudělá, o to víc to bude bolet později. Kromě toho je třeba dát na ránu nějaký dezinfekční prostředek, který pálí, u nás doma říkáme, že štípe. Tento prostředek bolí, ale nechceme—li, aby se rána infikovala, nezbývá nic jiného, než ho použít.

Jestliže to vše je nutné pro tělesné zdraví, třebaže se jedná jen o nepatrnou odřeninu, oč více pak ve vážných záležitostech duchovního zdraví, v důležitých neuralgických bodech lidského života vymývat, řezat, čistit, dezinfikovat, trpět! Opatrná moudrost od nás vyžaduje takto zasahovat a neutíkat od této povinnosti, protože vyhnout se jí by znamenalo nedostatek odvahy, dokonce vážný prohřešek proti spravedlnosti.

Měli byste vědět, že křesťan, který se snaží jednat správně vůči Bohu i vůči lidem, potřebuje, alespoň potencionálně, všechny ctnosti. Patrně se mě teď zeptáte: Otče, a co si mám počít se svými slabostmi? Odpovím vám: Copak nemůže léčit i lékař nemocný, dokonce chronicky nemocný? Nedovoluje mu snad jeho nemoc předepisovat správné léky i dalším nemocným? Samozřejmě. Aby mohl léčit, stačí, aby měl příslušné znalosti a dovedl je uplatňovat v praxi, stejně jako když sám bojuje s vlastní chorobou.