Spoléhejte se na to, že jste Boží děti. Bůh je něžný, nekonečně láskyplný Otec. Nazývej ho Otcem mnohokrát za den a řekni mu —sám ve svém srdci— že ho máš rád, že ho miluješ, že jsi hrdý na to, že jsi jeho syn a že jsi tím silný. Předpokládá to opravdový program duchovního života, který je třeba usměrňovat tvé projevy zbožnosti. Může jich být málo, ale musí být vytrvalé. Tyto projevy zbožnosti ti pomohou chovat se jako hodné dítě.

Musím tě ještě upozornit na nebezpečí rutiny, která je skutečným hrobem zbožnosti, a bývá často maskována snahou konat velké činy a člověk při tom zanedbává každodenní povinnosti. Až takové nutkání pocítíš, obrať se upřímně k Bohu a pomysli na to, zda tě náhodou neomrzelo bojovat stále s tímtéž, protože jsi nehledal Boha, zamysli se, zda nepoklesla tvá vytrvalost v práci, protože jsi neměl dosti velkorysosti a ducha oběti. Pak totiž vypadá tvá zbožnost, tvé malé umrtvování, apoštolská činnost, která ihned nenese plody, jako strašně neplodná. Jsme prázdní a snad i začínáme snít jiných plánech, abychom umlčeli hlas našeho nebeského Otce, který vyžaduje naprostou věrnost. A s úzkostnými sny o velikých věcech pouštíme z hlavy věc nejistější: cestu, která by nás vedla bez pochyby přímo ke svatosti: je to jisté znamení, že jsme ztratili nadpřirozené hledisko, přesvědčení, že jsme malé děti, přesvědčení, že náš Otec skrze nás udělá divy, jestliže pokorně začneme znovu.