Když budeme uvažovat o tom, jaká je a jaká by měla být naše zbožnost, kde konkrétně by se měl zlepšit náš osobní vztah k Bohu, pak jestliže jste mě dobře pochopili, jistě zavrhnete pokušení myslet na nepřekonatelné hrdinské činy, protože jste jistě pochopili, že Pán se spokojí s tím, když mu budeme neustále nabízet jen malé důkazy lásky.

Snaž se vytrvale dodržovat jistý způsob života: několik minut tiché modlitby, účast na mši svaté, můžeš—li denně. A časté svaté přijímání, pravidelná svátost smíření, i když nemáš ve svém svědomí smrtelný hřích, návštěva Ježíše ve svatostánku, modlitba a rozjímání sv. růžence a mnoho dalších báječných způsobů, které znáš nebo kterým se můžeš naučit.

Neměly by se z toho ovšem stát strnulé zvyky, těsné škatulky, měly by určovat pružný denní řád, přizpůsobený tvému postavení člověka, který žije mezi lidmi ve světě, který intenzívně pracuje, má své společenské povinnosti a vztahy, které bys neměl zanedbávat, protože i v této činnosti se stále setkáváš s Bohem. Tvůj životní plán by měl být jako gumová rukavice, která se bezvadně přizpůsobí ruce, na kterou je navlečena.

Také nezapomeň, že není důležité dělat věcí, velkoryse se omez na ty, které můžeš splnit každý den, ať se ti to líbí nebo nelíbí. A aniž si to budeš uvědomovat, povede tě tento způsob života k rozjímavé modlitbě. Z tvého srdce bude tryskat stále více lásky, krátkých, vroucích modliteb, díkučinění, zadostiučinění, duchovních sv. přijímání. A to všechno při plnění tvých povinností: při telefonování, při nastupování do dopravního prostředku, při zavírání nebo otevírání dveří, když půjdeš kolem kostela, když budeš začínat nějakou práci, když ji budeš dělat i při jejím dokončení, o tom všem budeme vyprávět svému Otci—Bohu.