Zbožnost, která vychází ze skutečnosti, že jsme Boží děti, je hluboký postoj duše, který zasahuje celý život člověka: tato zbožnost je přítomna ve všech myšlenkách, ve všech tužbách, ve všech citech. Všimli jste si, jak děti v rodině podvědomě napodobují své rodiče: v gestech, návycích, způsobu chování.

Totéž se děje v chování dobrého Božího dítěte: také dosáhne, aniž ví jak, onoho báječného "být jako Bůh", a to nám pak pomáhá vidět všechno z nadpřirozeného hlediska víry; člověk miluje všechny lidi, jako je miluje náš nebeský Otec, a —a to je to nejdůležitější— dostává stále znovu odvahu v každodenní snaze o to, jak se přiblížit k Pánu. Nezáleží na lidské slabosti, znovu to zdůrazňuji, protože láskyplné ruce našeho Otce jsou připraveny neustále nás pozvedávat.

Jistě jste si všimli, že je velký rozdíl v tom, když upadne malé dítě a když upadne dospělý člověk. Pro děti pád většinou nic neznamená, klopýtnou přece tak často!. A když se objeví pár slziček, otec dítěti vysvětlí: muži přece nepláčou. A tak je cela záležitost vyřízena, dítě snaží svému otci vyhovět.

Ale podívejme se, co se stane, když ztratí rovnováhu dospělý člověk a rozplácne se na zemi jak široký tak dlouhý. Kdyby nám ho nebylo líto, vzbudil by veselí, smích. Ale takový pád by mohl mít i těžké následky, a když se jedná o člověka starého, mohlo by dojít i k nevyléčitelné zlomenině. V duchovním životě bychom měli být všichni quasi modo geniti infantes, jako ty úplně malé děti, které jsou jako z gumy, které dokonce v pádu nacházejí potěšení, protože ihned vstanou a pobíhají dál; protože jim nechybí, když je toho zapotřebí, rodičovská útěcha.

Když se budeme snažit chovat jako oni, pak všechna škobrtnutí, všechny nezdary v duchovním životě —jsou ostatně nevyhnutelné— nikdy nevyústí v hořkost. Budeme na ně reagovat s bolestí, ale ne malomyslně, ale s úsměvem, který pramení jako čistá voda z radosti nad tím, že jsme děti láskyplného, vznešeného, nekonečně moudrého, milosrdného Otce. Za ta léta, co sloužím Pánu, jsem se naučil být malým Božím dítětem. A to žádám i od vás, abyste byli quasi modo geniti infantes, abyste byli děti, které touží po Božím slovu, po Božím chlebu, po Božím pokrmu, po Boží síle, abychom tak mohli jednat jako dospělí křesťané.