Quasi modo geniti infantes… Rád všude mluvím o modlitbě Božích dětí, kterou nám připomínají slova dnešní liturgie: každý kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem, překonavá obtíže, vítězí ve velkém boji za mír mezi lidmi i ve společnosti.

Naše moudrost i naše síla spočívá právě v přesvědčení, že jsme malí, že před Bohem jsme pouhé "nic", ale On nás povzbuzuje, abychom jednali s pevnou důvěrou a chválili Ježíše Krista, jeho Jednorozeného Syna, přes všechny své chyby a osobní selhávání, když ovšem při naší slabosti snaha k překonávání těchto chyb a nedostatků.

Jistě jste slyšeli, že často opakuji stále stejnou radu z Písma svatého: discite benefacere, protože bychom se měli učit a měli učit konat dobro. Musíme ovšem začít sami u sebe, snažit se zjistit, jaké je to dobro, po kterém bychom měli toužit: pro každého z nás, pro každého svého přítele, pro každého člověka. Neznám lepší způsob jak uvažovat o Boží velikosti: vycházet z tohoto nevýslovného a zároveň jednoduchého hlediska, že On je náš Otec a my jsme jeho děti.