Josemaría Escrivá Obras
140

Snad jsme až dosud necítili nutnost následovat Krista tak z blízka. Snad jsme si neuvědomovali, že můžeme k jeho vykupitelské oběti připojit i svá malá odříkání: jako smír za své hříchy, za hříchy lidí všech dob, za zlé působení satana, který se neustále protiví Bohu svým non serviam. Jak se budeme moci odvážit pokrytecky volat: Pane, jak mě bolí urážky zraňující tvé přesladké srdce, jestliže se nerozhodneme zřeknout se nějaké maličkosti nebo nabídnout nějakou nepatrnou oběť jako vděčný chvalozpěv za jeho lásku? Pokání —pravé zadostiučinění— nás povede cestou odevzdanosti, milosrdenství. Odevzdanost, abychom napravovali, a milosrdenství, abychom pomáhali druhým tak, jako Kristus pomohl nám.

Od nynějška usilujte o to, abyste milovali. Láska nám zabrání stěžovat si protestovat. Protože často sice snášíme protivenství, ale naříkáme; a tak kromě toho, že promarňujeme Boží milost, svazujeme Bohu ruce pro další volání. Hilarem enim datorem diligit Deus, Bůh miluje toho, kdo dává s radostí, přirozeně, z milujícího srdce, bez okázalosti, a ne toho, kdo dává, jako by prokazoval nějakou milost.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další