Josemaría Escrivá Obras
137

Dovolte mi, abych vám stále zdůrazňoval tu cestu, po které Bůh očekává, že půjdeme, když nás zavolá, abychom mu tady ve světě sloužili, abychom totiž vše posvěcovali a abychom posvěcovali sami sebe svou všední prací. Velmi rozumně, ale pln víry kázal svatý Pavel, že je napsáno v Mojžíšově zákoně: býkovi, když mlátí obilí, nadáš náhubek. A ptá se: Má Bůh na mysli jenom býky? Nepraví to hlavně kvůli nám? Ano, kvůli nám to bylo napsáno: kdo orá, má přece být při práci plný naděje, a kdo mlátí, má to dělat s nadějí, že z toho dostane svůj díl.

Křesťanský život se nikdy neomezoval na vyčerpávající výčet povinností, které zanechávají člověka v rozjitřeném napětí, ale přizpůsobuje se osobním vlastnostem člověka jako rukavice k ruce a vyžaduje od nás, abychom při plnění svých všedních úkolů, těch velkých i těch malých, s modlitbou a umrtvováním nikdy neztratili nadpřirozený pohled na všechno. Věřte, že Bůh přece miluje své tvory, a jak asi bude pracovat takový osel, když nedostane najíst, ani nemá čas, aby obnovil své síly, nebo když se oslabí přílišným bitím? Tvé tělo je jako osel —osel posloužil v Jeruzalémě jako Boží trůn— která tě nese na svém hřbetě po Božích cestách této země: je třeba ho ovládat, aby z těchto Božích cest nesešel, a povzbuzovat ho, aby běžel vesele a pořádně, jak se od takového osla očekává.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další