Dovolte mi, abych vám stále zdůrazňoval tu cestu, po které Bůh očekává, že půjdeme, když nás zavolá, abychom mu tady ve světě sloužili, abychom totiž vše posvěcovali a abychom posvěcovali sami sebe svou všední prací. Velmi rozumně, ale pln víry kázal svatý Pavel, že je napsáno v Mojžíšově zákoně: býkovi, když mlátí obilí, nadáš náhubek. A ptá se: Má Bůh na mysli jenom býky? Nepraví to hlavně kvůli nám? Ano, kvůli nám to bylo napsáno: kdo orá, má přece být při práci plný naděje, a kdo mlátí, má to dělat s nadějí, že z toho dostane svůj díl.

Křesťanský život se nikdy neomezoval na vyčerpávající výčet povinností, které zanechávají člověka v rozjitřeném napětí, ale přizpůsobuje se osobním vlastnostem člověka jako rukavice k ruce a vyžaduje od nás, abychom při plnění svých všedních úkolů, těch velkých i těch malých, s modlitbou a umrtvováním nikdy neztratili nadpřirozený pohled na všechno. Věřte, že Bůh přece miluje své tvory, a jak asi bude pracovat takový osel, když nedostane najíst, ani nemá čas, aby obnovil své síly, nebo když se oslabí přílišným bitím? Tvé tělo je jako osel —osel posloužil v Jeruzalémě jako Boží trůn— která tě nese na svém hřbetě po Božích cestách této země: je třeba ho ovládat, aby z těchto Božích cest nesešel, a povzbuzovat ho, aby běžel vesele a pořádně, jak se od takového osla očekává.