Josemaría Escrivá Obras
129

Ježíš vydal z lásky sám sebe jako zápalnou oběť. A ty, Kristův učedník, milovaný Boží syn, ty, který jsi byl vykoupen obětí kříže, i ty bys měl být ochoten zapřít sám sebe. A proto, ať jsou naše životní podmínky jakékoli, naše jednání by nemělo být sobecké, měšťácké, pohodlné, rozmařilé... —a promiňte mi mou otevřenost— pošetilé. Jestliže dychtíš po lidském uznání a toužíš po tom, abys byl chválen a ctěn, a nehledáš nic než příjemný život, sešel jsi z cesty... Do města svatých je dovoleno vejít a odpočívat a vládnout spolu s Králem na věky věků jen těm, kdo kráčejí nepohodlnou, těsnou a úzkou cestou protivenství.

Je třeba, abys na sebe vzal dobrovolně kříž. Jestliže to neuděláš, budeš sice ústy říkat, že jednáš jako Kristus, ale tvé činy tě usvědčí ze lži, nepodaří se ti důvěrně jednat s Pánem ani ho nebudeš doopravdy milovat. Je naléhavě třeba, abychom si my křesťané tuto skutečnost dobře uvědomovali: nenásledujeme Pána, když se nedokážeme dobrovolně zbavit tolika věcí, po kterých toužíme pouze z rozmaru, marnivosti, pohodlí, zištnosti... Žádný tvůj den by neměl uplynout bez milosti a nějakého odřeknutí. A nemysli si, že bys měl proto nešťastný. Bude jen žalostné tvé štěstí, když se nenaučíš přemáhat sám sebe, když se necháš ničit a ovládat svými vášněmi a chvilkovými rozmary, místo, abys od žně vzal na sebe svůj kříž.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další