Josemaría Escrivá Obras
118

Jestliže chcete být vždy pány sami sebe, pak vám radím, abyste vynaložili velké úsilí na to, abyste se beze strachu, bez obav a důvěrou ode všeho osvobodili. Potom při plnění svých osobních rodinných aj. povinností zdravě využívejte všech čestných pozemských prostředků, myslete na to, abyste sloužili Bohu, církvi, svým blízkým, svému povolání, své zemi, celému lidstvu. Mějte na mysli, že není důležité něco mít a něco zase postrádat, ale jednat podle naší křesťanské víry: stvořené věci jsou pouze prostředky. Odvrhněte křivé zrcadlo, ve kterém se tyto věci jeví jako něco konečného: neshromažďujte si poklady ne zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Když někdo vidí své štěstí výhradně ve věcech tohoto světa —byl jsem v tomto ohledu svědkem skutečných tragedií— narušuje tím rozumné užívání a ruší řád Stvořitelem moudře zařízený. A lidské srdce je pak smutné a nespokojené, člověk se vydává na cesty věčné nespokojenosti a končí jako otrok již na této zemi, je obětí právě toho majetku, kterého snad dosáhl nezměrným úsilím a odříkáním. Ale hlavně vám doporučuji, abyste nikdy nezapomínali, že pro Boha už se nenajde místo v srdci pošpiněném bezuzdnou, hrubou, pošetilou láskou a On se tam nemůže usídlit. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude držet prvního a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu. Zakotvěme tedy své srdce v lásce, která je schopná učinit nás šťastnými... Usilujme o poklad v nebi.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další