Josemaría Escrivá Obras
117

Dovolte mi, abych vám řekl něco ze své vlastní zkušenosti. Otvírám vám před Bohem své srdce, i když jsem přesvědčen, že nejsem v ničem vzorem, že jsem pouhá třtina, slabý nástroj, tupý a neschopný, kterého Bůh použil k tomu, aby se projevilo, že On, když chce, může psát dobře i nohou od stolu. Proto když mluví o sobě, ani zdaleka mi nepřijde na mysl, že bych na svém jednání měl nějakou zásluhu a vůbec vám nechci vnucovat, abyste i vy kráčeli po cestě, po které vedl Bůh mne, neboť se může velmi dobře stát, že Mistr od vás nebude žádat to, co ode mne a co mi tolik let tak pomáhalo pracovat bez překážek na tomto Božím Díle, kterému jsem věnoval celý svůj život.

Ujišťuji vás —mohl jsem si na to doslova sáhnout vlastníma rukama, mohl jsem to vidět na vlastní oči— že když důvěřujete Boží Prozřetelnosti, když se poručíte do všemohoucí Boží vůle, nikdy ván nebude nic chybět, abyste mohli sloužit Bohu, církvi svaté, lidem aniž byste zanedbávali nějakou svou povinnost. A jistě zakusíte radost a pokoj, který mundus dare non potest , který žádný majetek na světě nemůže dát.

Od počátku díla Opus Dei v r. 1928, kromě toho, že jsme neměli žádné materielní prostředky, jsem osobně neměl k disposici ani pětník, ani jsem přímo nezasahoval do hospodářských otázek, které se vyskytují, když jde o dílo, na kterém mají účast lidé —z masa a kostí, ne andělé— kteří potřebují materiální prostředky, aby mohli účinně rozvíjet svou činnost.

Opus Dei potřebovalo a myslím, že bude pro své apoštolské působení stále potřebovat —až do konce času— velkodušnou spolupráci mnoha lidí, protože jednak tato činnost nikdy není, výnosná, jednak i když počet spolupracovníků poroste a práce mých synů bude více, s Boží láskou poroste i apoštolát a porostou i požadavky. Často jsem rozesmál své syny, protože zatím co jsem je povzbuzoval, aby se s vírou otevřeli Boží milosti, zároveň jsem je měl k tomu, aby si dodali odvahy a směle poprosili Pána o další milost a o hotové peníze, které jsme naléhavě potřebovali.

V prvních letech jsme postrádali i to nejnutnější. Zapáleni pro boha přicházeli ke mně dělníci, řemeslníci, vysokoškoláci..., kteří nevěděli o nedostatku a nouzi, ve které jsme se nacházeli, protože v Opus Dei jsme se vždy snažili pracovat s pomocí Boží tak, že jsme se hodně modlili a obětovali, ale vskrytu. Když se na onu dobu dívám zpátky, vzdávám z celého srdce díky Pánu: měli jsme v srdci velkou jistotou. Věděli jsme, že když hledáme Boží království a spravedlnost, ostatní nám bude přidáno. A mohu vás ujistit, že se nestalo, aby se nějaká apoštolská práce chvíli, ať tak či onak, nám Prozřetelnost našeho Boha Otce poskytla to, co bylo zapotřebí, abychom viděli, že On vždy platí dobře.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další