Josemaría Escrivá Obras
115

Pán si žádá velkodušné srdce, které na ničem nelpí. To se nám podaří, když energicky povolíme pouta nebo jen jemné nitky, které nás poutají k našemu “já“. Nechci před vámi zatajovat, že toto rozhodnutí vyžaduje nestálý boj, přemáhání vlastního rozumu a vůle, odřeknutí se —stručně řečeno— svízelnější než zřeknutí se těch nejvytouženějších hmotných statků.

Toto nelpění na ničem, které hlásal náš Mistr, to které očekává ode všech křesťanů, se nutně musí projevovat i skutky. Ježíš Kristus coepit facere et docere: zvěstoval své učení nejprve skutky a pak teprve slovy. Viděli jste ho, jak se narodil ve chlévě, v naprosté chudobě a jak první dny na zemi spí na slámě v jeslích. Později, v době jeho apoštolských cest si mezi jinými příklady jistě vzpomenete na jemné upozornění, které dává jednomu z těch, kdo ho chtějí následovat jako jeho učedníci: Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil. A zamyslete se i nad scénou, kterou zachycuje evangelium, jak v sobotu si apoštolové trhají pro utišení hladu klasy na poli.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další