Josemaría Escrivá Obras
107

Vysvoboď mě ode všeho zlého a záludného, co je v člověku. Opět k nám promlouvá text dnešní mše svaté o tom správném být roven Bohu, mluví o tom, z jak špatného těsta jsme utvořeni, staví nám před oči všechny špatné sklony. A potom prosí: emitte lucem tuam, sešli své světlo a pravdu, které mě vedly a převedly na tvou svatou horu. Ani vám nemusím vyprávět, jak jsem byl dojat, když jsem recitoval tato slova mezizpěvu.

Jak bychom měli jednat, abychom dosáhli tohoto správného být roven Bohu? V Evangeliu čteme, že Ježíš nechtěl jít do Judska, protože mu židé ukládali o život. Ten, který svou vůlí mohl odstranit své nepřátele, používal jen lidských prostředků. Ten, který byl Bohem, a stačilo jeho rozhodnutí, aby změnil situaci, nám zanechal nádherné ponaučení: nešel do Judska. Jeho příbuzní mu řekli: odejdi odtud do Judska, aby i tvoji učedníci se obdivovali tvým skutkům, které konáš. Chtěli, aby udělal zázrak. Vidíte? To je ukázka toho být roven Bohu správného i špatného.

Správné být roven Bohu: V tebe nechť doufají —říká Ofertorium— všichni, kdo znají tvé jméno, Hospodina, protože ty nikdy neopouštíš ty, kdo tě hledají. A nastává radost této zadrátované hliněné nádoby, protože jsi nezapomněl na prosby pokorných.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další