Josemaría Escrivá Obras
105

Když jsem četl dnešní epištolu, viděl jsem Daniela mezi hladovými lvy a bez jakéhokoli pesimismu —nemohu tvrdit, že kdykoli v minulosti bylo lépe, protože každá doba má své klady i své zápory— jsem uvažoval o tom, že i v dnešní době pobíhá na svobodě mnoho takových lvů a my musíme v tomto prostředí žít. Jsou to lvi, kteří hledají, koho by pohltili: tanquam leo rugens circuit quaerens quem devoret.

Jak se vyhneme těmto šelmám? Patrně se nám nestane to, co Danielovi. Nejsem lovec zázraků, ale obdivuji se velké Boží velkoleposti a chápu, že by pro Boha bylo patrně snadnější utišit prorokův hlad nebo předložit mu nějaké jídlo, ale neudělal to. Zařídil to naopak tak, že zázrakem poslal z Judska jiného proroka, Habakuka, který mu donesl jídlo. Nevadilo mu udělat velký zázrak, protože Daniel nebyl v té jámě kvůli sobě, ale kvůli nespravedlnosti přisluhovačů ďábla, protože sloužil Bohu a rozbíjel modly.

My bychom také měli bez neobyčejných zázraků, normálním všedním křesťanským životem rozsíváním pokoje a radosti rozbíjet mnohé modly: modly neporozumění, nespravedlnosti, nevědomosti, tak zvaného lidského sebevědomí, které se obrací zády k Bohu.

Neděste se, ani se nebojte, že se vám stane něco zlého, i když prostředí, ve kterém pracujete, je strašné, horší, než jaké měl Daniel v jámě s oněmi hladovými šelmami. Ale Boží ruka je stále stejně mocná, a kdyby to bylo zapotřebí, udělal by zázrak. Mějte víru! Buďte s láskou, uvědoměle a radostně věrni Kristovu učení, buďte přesvědčeni, že nynější časy nejsou horší než v jiných stoletích a že Pán je stále stejný.

Znal jsem jednoho starého kněze, který sám o sobě tvrdil s úsměvem: já jsem stále tak klidný. A tak bychom se i my měli cítit klidní uprostřed světa, obklopeni hladovými lvy, ale neměli bychom ztrácet pokoj a klid. S láskou, s vírou, s nadějí, a nebudeme zapomínat, že Pán, bude—li to zapotřebí, bude dělat zázraky.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další