Před několika lety jsme projížděli Kastilií a v dálce jsme uviděli něco, co mě velice zaujalo a co jsem mnohokrát využil pro svá kázání: několik lidí zatloukalo do země kolíky, na které napínali síť a dělali ohradu. Pak tam přišli pastýři s ovcemi a jehňaty. Pastýři volali ovce jménem a ty vcházely jedna za druhou ohrady do bezpečí.

A já, Pane můj, si zvláště dnes vzpomínám na ty pastýře i na tu ohradu, protože všichni, kdo jsme se tu dnes sešli —i mnoho dalších po celém světě— abychom s tebou hovořili, si uvědomujeme, že patříme do tvého ovčince. Ty sám jsi to řekl: Já jsem dobrý pastýř, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Ty nás dobře znáš, víš, že chceme vždy pozorně naslouchat volání dobrého pastýře, tebe, a připojit se k němu, protože věčný život spočívá v poznání tebe, jediného, pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Osobně mám velmi rád obraz Krista obklopeného jeho ovcemi, dal jsem si jeden takový do kaple, kde obvykle sloužím mši sv., jinde jsem si zase nechal vyrýt jako připomínku Boží přítomnosti Ježíšova slova: cognosco oves meas et cognoscunt me meae , abychom si neustále uvědomovali, že je to On, kdo nás kárá, vychovává a poučuje jako pastýř své stádo. Vzpomínka na Kastilii je velmi příhodná.