Seznam bodů

Děsí mě škoda, kterou můžeme způsobit, jestliže se necháme vláčet strachem nebo studem a nebudeme ve všedním životě vystupovat jako křesťané.

Zdálo se, že je pevně rozhodnut…; ale když bral pero, aby to oznámil své snoubence, přemohla ho nerozhodnost a nedostatek odvahy. Velice lidské a pochopitelné, komentovali ostatní. Jak je vidět, podle některých lidí nepatří pozemské lásky mezi to, co je třeba opustit, aby člověk mohl plně následovat Krista, když On to žádá.

Mějme odvahu žít veřejně a vytrvale podle naší svaté víry.

Povinností každého křesťana je přinášet do všech končin země světlo a štěstí, v křížové výpravě plné síly a radosti, která by znovu rozhýbala i srdce zarmoucená a zkažená a pozvedla je k Němu.

Jestliže uřízneš kořen každému výhonku závisti a upřímně se raduješ z úspěchu druhých, nikdy neztratíš radost.

Oslovil mne jeden přítel: „Dozvěděl jsem se, že jsi zamilovaný.“ Byl jsem velice překvapen a hned jsem se ho zeptal, odkud to má. Vyznal se mi, že to čte v mých očích, které září radostí.

Jaký asi byl veselý pohled Ježíšův! Stejný jako jeho Matky, která nemůže zadržet svou radost — „Magnificat anima mea Dominum!“ — a jejíž duše chválí Pána, od chvíle, kdy ho nosí v sobě a má vedle sebe.

Ach matko! Kéž by naše radost byla stejně jako ta tvoje radostí být s Ním a mít Ho blízko sebe.

Nebuďte úzkoprsé duše, muži nebo ženy nezralí, krátkozrací, neschopní obsáhnout náš nadpřirozený křesťanský horizont Božích dětí. Boha a odvahu!

Odvaha není neopatrnost ani nepromyšlená smělost ani pouhá opovážlivost.

Odvaha je síla, hlavní ctnost, pro život duše nezbytně nutná.

Rozhodl ses, veden spíše rozumem. Zápal a nadšení chyběly. I když sis přál něco mít, nebylo pro cit místo: odevzdal ses, když ses přesvědčil, že to žádá Bůh.

A od toho okamžiku jsi už znovu „nepocítil“ žádnou vážnou pochybnost; ba naopak, zakoušíš klidnou a mírnou radost, která se někdy dokonce vylévá z břehů. Tak platí Bůh za odvahu lásky.

Nedávno jsem četl jedno přísloví, které je v některých zemích velmi populární: „Svět patří Bohu a Bůh ho pronajímá statečným“. Musel jsem se nad tím zamyslet. — Na co čekáš?

Nejsem správný apoštol. Jsem ustrašený.

— Nejsi bojácný proto, že tvá láska je ostýchavá? — Udělej s tím něco!

Problémy, které tě dříve srážely k zemi a zdály se ti jako vysokánská pohoří, úplně zmizely, vyřešily se nadpřirozenou cestou, jako když Pán poručil větrům a vodám, aby se utišily. — A když si člověk pomyslí, že ještě pochybuješ!

„Nepomáhejte tolik Duchu svatému!“ říkal mi jeden přítel žertem, ale s velikým strachem. — Odpověděl jsem: „Myslím, že mu pomáháme málo.“

Když vidím u mnoha mužů a žen tolik zbabělosti a tolik falešné opatrnosti, hořím touhou zeptat se jich: K čemu je víra a důvěra? K tomu, aby se o nich kázalo, nebo k tomu, aby se praktikovaly?

Nacházíš se ve zvláštním rozpoložení: Na jedné straně, zadíváš-li se do svého nitra, cítíš se nicotný a ubohý, na druhé straně, pohlédneš-li vzhůru, připadáš si jistý a plný odvahy. — Nedělej si starosti: je to znamení, že se lépe znáš a — což je velmi důležité — že lépe poznáváš Jeho.

Viděls? S Ním jsi to dokázal! Nad čím žasneš? — Uvědom si, že nemáš nad čím žasnout. Když doopravdy důvěřuješ v Boha, problémy se vyřeší docela snadno. A, kromě toho, člověk dokáže i to, o čem se mu dřív ani nesnilo.

Chceš žít plný svaté odvahy, abys dosáhl toho, že Bůh bude jednat tvým prostřednictvím? — Obrať se k Marii a ona tě doprovodí na cestě pokory, abys na to, co je pro lidskou mysl nemožné, dokázal odpovědět slovem „fiat!“ — staň se!, slovem, které spojuje zemi s nebem.

V tvém životě jsou dvě věci, které spolu neladí: rozum a cit.

Inteligence — osvícená vírou — ti jasně ukazuje nejen cestu, ale také rozdíl mezi hrdinským a hlupáckým způsobem, jak po ní kráčet. Především před tebe staví velikost a božskou krásu díla, které Trojice nechává v našich rukou.

Cit naopak lne k tomu, čím pohrdáš, dokonce i tehdy, když si uvědomuješ, že je to hodno opovržení. Zdá se, jako by v tvém nitru čekaly na svou příležitost tisíce maličkostí. S tím jak se tvoje ubohá vůle oslabuje — následkem fyzické únavy nebo ztráty nadpřirozeného vidění — tyto maličkosti útočí stále více na tvou představivost, až ji nakonec zaplní, a tak tě podrobí a zbaví tě odvahy: těmito maličkostmi jsou například: neúspěchy v práci, nechuť poslouchat, nedostatek prostředků, pozlátka marnivého života, malá i velká nepříjemná pokušení, záchvaty přecitlivělosti, únava, hořká pachuť duchovní prostřednosti… A někdy také strach: strach, protože víš, že Bůh tě chce mít svatého, a ty jím nejsi.

Dovol mi, abych k tobě mluvil zcela otevřeně. Máš nadbytek „důvodů“, abys odvrátil svou tvář, ale chybí ti odvaha odpovědět na milost, kterou ti On poskytuje, protože tě povolal, abys byl druhým Kristem — „ipse Christus“! — samotným Kristem. Zapomněl jsi na to, že Pán napomíná apoštola Pavla slovy: „Stačí ti moje milost!“, což potvrzuje, že jestliže chceš, můžeš.

Ti, kdo zbaběle utíkají před utrpením, mají o čem přemýšlet, když vidí, s jakým nadšením jiné duše objímají bolest.

Není málo mužů a žen, kteří umějí trpět křesťansky. Následujme jejich příkladu.

Ať věrní nic nedělají! přejí si nevěrní.

Že máš zůstat mlčenlivý a nečinný?… Před nespravedlivým napadením spravedlivého zákona? Ne!

Svatá čistota je pokora těla! Pane — žádals ho —, sedm zámků pro mé srdce! A já ti poradil, abys ho žádal o sedm zámků pro své srdce a také o vážnost osmdesáti let pro své mládí…

Kromě toho, bdi…, protože dříve se uhasí jiskra než požár. Uteč…, protože tady je mrzkou zbabělostí být „statečný“. Nechoď se zvědavýma očima…, protože to nenaznačuje probuzeného ducha, ale úskok satana.

Ale všechny tyto lidské snahy, s umrtvováním, žíněným rouchem, kajícností a postem, jak malou cenu mají bez Tebe, můj Bože!

Tvůj postoj k pomluvě musí být tento: Za prvé prominout: všem, ihned a z celého srdce.

— A potom — milovat: nedopusť se sebemenšího prohřešku proti lásce, odpovídej vždycky láskou!

— Ale jestliže se útočí na tvou Matku, církev, braň ji statečně, s klidem, ale s pevností a vytrvalou odvahou a nedovol, aby poskvrňovali nebo narušovali cestu, po níž kráčejí duše, které chtějí promíjet a odpovídat láskou na všechny urážky.