Seznam bodů

Živ ve své duši a ve svém srdci — ve své inteligenci a svém chtění — ducha důvěry a odevzdanosti do láskyplné vůle nebeského Otce… — Z ní se rodí vnitřní pokoj, po kterém toužíš.

Jak máš mít pokoj, když se necháš vláčet — na opačnou stranu než chce milost — vášněmi, které ani nemáš v úmyslu ovládat?

Nebe pozvedá vzhůru: Ty — pouze Ty: nehledej výmluvy! — výmluvy stahují dolů… — A tímto způsobem se drásáš na kusy.

Jak mír, tak láska jsou v nás.

Nelze dosáhnout vítězství, pokoje, jestliže chybí věrnost a rozhodnutí vyhrát v bitvě.

Jeden prostředek proti všemu, co tě zneklidňuje: mít trpělivost, přímost úmyslu, a dívat se na věci z nadpřirozené perspektivy.

Vzdal od sebe okamžitě strach a neklid ducha…, vždyť Bůh je s tebou. Vytrhni z kořene tyto reakce, neboť slouží pouze k znásobení pokušení a k zvýšení nebezpečí.

I kdyby se všechno potopilo a skončilo, i kdyby se události děly opačně než se předvídalo, a kdyby nastala hrozná protivenství, ničeho se nedosáhne, jestliže se člověk znepokojuje. Kromě toho si vzpomeň na důvěřivou modlitbu prorokovu: „Pán je náš Soudce, Pán je náš Zákonodárce, Pán je náš Král, On je ten, kdo nás musí spasit.“

— Modli se ji zbožně každý den, abys podřídil své chování záměrům Prozřetelnosti, která nám vládne k našemu dobru.

Jestliže — proto, že upíráš svůj pohled pevně na Boha — dokážeš zachovat klid a neznepokojovat se, jestliže se naučíš zapomínat na malichernosti, hněvy a závisti, ušetříš si mnoho energie, která ti chybí k tomu, abys pracoval s úspěchem ve službě lidem.

Jeden přítel se nám upřímně svěřil, že se nikdy nenudil, protože nikdy nebyl sám, bez našeho Přítele.

— Nastal podvečer a rozhostilo se hluboké ticho… Pocítil jsi velice živě přítomnost Boží… A spolu s ní, jaký mír!

Plamenný pozdrav od jednoho bratra ti připomněl, v ovzduší poznamenaném častým cestováním, že počestné cesty tohoto světa jsou otevřeny pro Krista: jen je třeba se na ně pustit a kráčet po nich s duchem dobyvatele.

Ano, Bůh stvořil svět pro své děti, aby jej obývaly a posvětily: na co čekáš?

Jsi mimořádně šťasten. Někdy, když si uvědomíš, že nějaké Boží dítě Boha opouští, cítíš — uprostřed svého míru a své vnitřní radosti — láskyplnou bolest, hořkost, která ani nepobuřuje, ani nezneklidňuje.

— Dobrá, ale vždyť je třeba vynaložit všechny lidské i nadpřirozené prostředky, aby se onen člověk vzpamatoval…, a doufat s jistotou v Ježíše Krista! Tak se vody vždycky vracejí do svého řečiště.

Když opravdu ztratíš sám sebe v Pánu, naučíš se být spokojen se vším, co přijde, a neztrácet vyrovnanost, jestliže tvé úkoly — přestože jsi do nich vložil všechno své úsilí a použil všech vhodných prostředků — nedopadly podle tvých představ. Dopadly přece tak, jak chtěl Bůh.

Nadále bloudíš a chybuješ a bolí tě to! Zároveň však kráčíš s velkou radostí, která ti dává křídla. Tvoje porážky, proto, že tě bolí — a je to bolest lásky — tě už nezbavují klidu.