Seznam bodů

Není pravda, že by bylo v rozporu být dobrým katolíkem a sloužit věrně občanské společnosti. Církev a stát nemají proč se střetávat, uplatňuje-li zákonně každý svou vlastní autoritu, s ohledem na poslání, které jim Bůh svěřil.

Lžou — tak je to: lžou! — ti, kdo tvrdí opak. Právě tito lidé by v zájmu jakési falešné svobody „laskavě“ chtěli, abychom se my katolíci vrátili do katakomb.

Světští lidé usilují o to, aby duše co nejdříve ztratily Boha; a pak, aby ztratily také svět…

Nemají rádi tento náš svět, vykořisťují ho a šlapou přitom po ostatních!

Ať také ty nejsi obětí toho obojakého šejdířství!

Základní omyl, kterého se musíš vyvarovat: myslet si, že zvyky a požadavky — vznešené a oprávněné — tvé doby nebo tvého prostředí nemohou být proměňovány svatostí morálních požadavků Ježíše Krista.

Všimni si, že jsem je upřesnil „vznešené a oprávněné“. Ostatní zde nemají co pohledávat.

Náboženství nelze oddělit od života, ani v myšlení ani v každodenní skutečnosti.

Nemůžeme sedět se založenýma rukama, zatímco pečlivě promyšlené pronásledování odsuzuje církev k pozvolnému umírání vysílením, tím, že ji odsunuje mimo veřejný život a především že jí zabraňuje zasahovat do vzdělání, do kultury, do rodinného života.

Nejsou to práva naše: jsou to práva Boha a On je nám, katolíkům, svěřil…, abychom je uplatňovali!

Mnohé skutečnosti materiální, technické, ekonomické, sociální, politické, kulturní…, jsou-li ponechány samy sobě nebo ocitnou-li se v rukou těch, kdo postrádají světlo naší víry, se stávají hrozivými překážkami pro nadpřirozený život: vytvoří totiž jakýsi val, který je církvi uzavřený a vůči ní nepřátelský.

Ty, jako křesťan — vynálezce, literát, vědec, politik, dělník…, máš povinnost tyto skutečnosti posvětit. Vzpomeň si, že celý vesmír — jak píše apoštol Pavel — sténá jako v porodních bolestech, očekávaje od Božích dětí vysvobození.

Už před mnoha lety jsem dospěl k jednomu poznatku, který platí stále: v dnešní společnosti, která křesťanskou víru a morálku odsouvá na okraj, je třeba žít a hlásat věčné pravdy Evangelia novým způsobem.: Uprostřed společnosti, světa, musí děti Boží zářit svými ctnostmi jako lucerny v temnotě — „quasi lucernae lucentes in caliginoso loco“.

Překvapivě často mají lidé ve jménu svobody strach a staví se proti tomu, aby katolíci byli prostě dobrými katolíky.

Měj se na pozoru před šiřiteli pomluv a urážek, které jedni sbírají z lehkomyslnosti a druzí ze špatné víry a tak ničí klidné soužití a otravují veřejné mínění.

Sektáři povykují proti tomu, co nazývají „náš fanatismus“, protože staletí míjejí a katolická víra je stále neměnná.

Naopak fanatismus sektářů — protože nemají spojení s pravdou — mění v každém čase kabát a hrozí svaté Církvi strašákem pouhých slov, která nemají žádný skutky podložený obsah: „svoboda“, která svazuje, „pokrok“, který vrací do džungle, „věda“, která zakrývá nevědomost… Je to jen přístřešek, který přikrývá staré, rozlámané zboží.

Kéž by byl každým dnem silnější „tvůj fanatismus“ pro víru, jediná obrana jediné Pravdy!

Neděs se, ani se nepodivuj zatvrzelosti některých lidí. Vždycky budou existovat nadutci, kteří se okázale ohánějí svým vzděláním, zbraní své ignorance.

Jak je smutné, že se z různých příčin spojují — spojují proti křesťanům, Božím dětem —, ti kdo nenávidí Pána spolu s těmi, kdo tvrdí, že mu slouží.