Seznam bodů

Jestliže představivost kypí všude kolem tebe, budou se z ní nutně rodit různé iluzorní situace a názory, které obyčejně nejsou v souladu s tvou cestou, hloupě tě rozptylují, činí tě chladným a vzdalují tě od přítomnosti Boží. — Marnost.

Jestliže se tvá představivost zaměří na ostatní, snadno upadneš do pokušení soudit je — i když nemáš toto poslání —, a interpretovat jejich chování přízemním a málo objektivním způsobem, — Opovážlivé soudy.

Jestliže se tvá představivost vznáší kolem tvých vlastních schopností a tvého vystupování, nebo kolem obdivu, který vyvoláváš u ostatních, vystavuješ se nebezpečí, že ztratíš přímost v jednání a dáš podnět pýše.

Pustit představivost ze řetězu obvykle znamená jen ztrátu času, ovšem jestliže je člověk nedokáže ovládnout, vystaví se řadě dobrovolných pokušení.

— Ani den nezanedbej vnitřní umrtvování!

V tvém životě jsou dvě věci, které spolu neladí: rozum a cit.

Inteligence — osvícená vírou — ti jasně ukazuje nejen cestu, ale také rozdíl mezi hrdinským a hlupáckým způsobem, jak po ní kráčet. Především před tebe staví velikost a božskou krásu díla, které Trojice nechává v našich rukou.

Cit naopak lne k tomu, čím pohrdáš, dokonce i tehdy, když si uvědomuješ, že je to hodno opovržení. Zdá se, jako by v tvém nitru čekaly na svou příležitost tisíce maličkostí. S tím jak se tvoje ubohá vůle oslabuje — následkem fyzické únavy nebo ztráty nadpřirozeného vidění — tyto maličkosti útočí stále více na tvou představivost, až ji nakonec zaplní, a tak tě podrobí a zbaví tě odvahy: těmito maličkostmi jsou například: neúspěchy v práci, nechuť poslouchat, nedostatek prostředků, pozlátka marnivého života, malá i velká nepříjemná pokušení, záchvaty přecitlivělosti, únava, hořká pachuť duchovní prostřednosti… A někdy také strach: strach, protože víš, že Bůh tě chce mít svatého, a ty jím nejsi.

Dovol mi, abych k tobě mluvil zcela otevřeně. Máš nadbytek „důvodů“, abys odvrátil svou tvář, ale chybí ti odvaha odpovědět na milost, kterou ti On poskytuje, protože tě povolal, abys byl druhým Kristem — „ipse Christus“! — samotným Kristem. Zapomněl jsi na to, že Pán napomíná apoštola Pavla slovy: „Stačí ti moje milost!“, což potvrzuje, že jestliže chceš, můžeš.

Dej náhradu za čas, který jsi ztratil tím, že jsi odpočíval na vavřínech sebeuspokojení, když sis o sobě myslel, že jsi dobrý člověk, jako by bylo postačující nějak proplouvat životem a přitom nekrást a nezabíjet.

Buď na sebe přísnější v pokání i v práci — zbývá ti toho ještě tolik ujít! —, stýkej se rád se všemi, i s těmi, kdo tě obtěžují, a snaž se milovat ty, kterými jsi dříve pohrdal — abys sloužil!