Seznam bodů

Vytváříš ve svém okolí umělé klima nedůvěry a podezírání, protože když mluvíš, budíš dojem, že hraješ šachy: při každém slově myslíš na čtvrtý tah, jenž bude následovat.

Všimni si, že evangelium, když vypráví o smutných, opatrnických a pokryteckých zákonících a farizejích, se zmiňuje o tom, že Ježíšovi kladli otázky, a obraceli se na něho s dotazy „ut caperent eum in sermone“ —, aby překrucovali jeho slova! — Zanechej tohoto chování.

Jestliže tě obtěžuje, když ti říkají pravdu, tak… proč se na ni ptáš?

— Předpokládáš snad, že ti budou odpovídat tvojí pravdou, aby ospravedlnili tvoje bloudění?

Říkal s lítostí, že tihle lidé nemají Kristovu inteligenci, ale nosí Kristovu masku… Proto jim chybí křesťanská schopnost rozlišovat, proto nedosáhnou pravdy a nevydají plody.

Nemůžeme zapomínat, my, děti Boží, že náš Mistr prohlásil: „Kdo vás slyší, mne slyší…“ — Proto se musíme snažit být jako Kristus, ne být jeho karikaturou.

Pokrytectví vždycky přináší těm, jež je pěstují, život plný hořké a hněvivé trýzně.

Stojíme-li před návrhy jako byl ten Herodesův: „Jděte a vyzvěďte, jak je to s tím dítětem, a až je najdete, dejte mi vědět, abych i já se mu mohl poklonit,“ žádejme Ducha svatého o jeho pomoc, aby nás chránil před „ochranou“ a „krásnými sliby“ lidí se zdánlivě dobrými úmysly.

— Světlo Ducha svatého nám nebude chybět, jestliže jako tři králové hledáme pravdu a mluvíme upřímně.

Že jsou takoví, které obtěžuje, že říkáš věci na rovinu?

— Možná mají špatné svědomí, a potřebují je nějak zakrýt.

— Vytrvej ve svém chování, abys jim pomohl udělat krok vpřed.

Dokud budeš cizí úmysly interpretovat zlovolně, nemáš právo vyžadovat pochopení pro sebe sama.

Mluvíš nepřetržitě o tom, že je třeba opravovat, že je nutné reformovat. Dobrá…: reformuj sebe! — neboť je ti toho moc zapotřebí —, to bude znamenat, že s reformou jsi už začal.

Dokud to neuděláš, nebudu tvým proklamacím o obnově věřit.

Někteří lidé jsou tak farizejští, že se pohoršují když slyší, že jiní opakují přesně totéž, co předtím slyšeli ze svých.

Jsi tak vlezlý, že se zdá, že se nezabýváš ničím jiným než zkoumáním života svého bližního. A když jsi konečně narazil na důstojného člověka s energickou vůlí, který ti řekl ne, veřejně si stěžuješ, jako kdyby tě urazil.

Až tam sahá nestoudnost a tvé pokřivené svědomí… tvoje i mnoha jiných.

Snažíš se přisvojit si zároveň početnost pravdivého názoru i podlé „výhody“ opačného mínění…

— Tomuhle se v kterémkoliv jazyce říká obojakost.

Jaká je to od nich laskavost! — Jsou ochotni „prominout“ to, co si zaslouží jediné chválu.