Seznam bodů

Jak chybují rodiče, učitelé, duchovní vůdci…, kteří vyžadují absolutní upřímnost, ale když se jim ukáže celá pravda, děsí se!

Na podobných základech jako náš vztah k církvi, která nám svou péčí a liturgií dovoluje tušit krásu tajemství našeho náboženství a které nás vede k tomu, abychom je stále více milovali, má být založen i náš vztah k našemu duchovnímu vůdci, jehož ústy k nám promlouvá Bůh. Z naší strany to má být vztah prostý jakékoliv teatrálnosti, který už na čisté vnější rovině charakterizuje bezvadné vystupování a hluboká úcta.

Dobrý pastýř nepotřebuje zastrašovat své ovce: to dělají jen špatní vládci. Proto nikoho neudivuje, že končí nenáviděni a sami.

Pán vložil do tvé duše dobré sémě. A k zasetí tohoto semene věčného života použil mocného prostředku, jímž je modlitba: nemůžeš popřít, že mnohokrát, když jsi stál před svatostánkem, tváří v tvář Bohu, dal ti On — v hloubi své duše — pocítit, že tě chce pro sebe, že máš všeho nechat… Jestliže to nyní popíráš, jsi mizerný zrádce; a jestliže jsi na to zapomněl, jsi nevděčný.

Použil také — nepochybuj o tom, jako jsi o tom nepochyboval až do nynějška — nadpřirozených rad a doporučení tvého duchovního vůdce, jenž ti vytrvale opakuje slova, která nesmíš opomíjet; a na začátku použil také — stále k tomu, aby vložil dobré semeno do tvé duše —, tvého vznešeného a upřímného přítele, který ti řekl silné pravdy, plné Boží lásky.

— Ale s naivním překvapením jsi odhalil, že nepřítel zasil do tvé duše koukol. A že jej stále zasévá, zatímco ty pohodlně spíš a ochabuješ ve svém vnitřním životě. — Tento a ne jiný je důvod toho, že ve své duši narážíš na parazitující rostliny, zaváté sem ze světa, které, jak se někdy zdá, udusí zrno dobrého obilí, jež jsi dostal…

— Vytrhni je konečně a všechny! Milost Boží k tomu máš. Neboj se, že zanechají díru, ránu… Pán tam vloží své nové sémě? Boží lásku, bratrskou lásku, touhu po apoštolátě… A za čas nezůstane po koukolu ani ta nejmenší stopa. Ovšem za podmínky, že teď, když je čas, jej vytrhneš i s kořenem, proto je dobře, když nespíš a hlídáš i v noci své pole.

Takhle zabil jeden zpovědník smyslnost jedné útlocitné duše, která se obviňovala z jistých zvláštností: — „Pcha!: instinkty samců a samic.“

Jsi mimořádně šťasten. Někdy, když si uvědomíš, že nějaké Boží dítě Boha opouští, cítíš — uprostřed svého míru a své vnitřní radosti — láskyplnou bolest, hořkost, která ani nepobuřuje, ani nezneklidňuje.

— Dobrá, ale vždyť je třeba vynaložit všechny lidské i nadpřirozené prostředky, aby se onen člověk vzpamatoval…, a doufat s jistotou v Ježíše Krista! Tak se vody vždycky vracejí do svého řečiště.

Nezlob se: nezodpovědné chování mnohdy svědčí spíše o nedostatku rozumu nebo vychování než o nedostatku dobré vůle.

Bude třeba vyžadovat od učitelů a vychovatelů, aby zaplnili tyto mezery odpovědným plněním svých povinností.

— Bude třeba, aby ses nad sebou zamyslil…, zda-li nejsi jedním z nich.