Seznam bodů

Řád, autorita, disciplína… — Poslouchají — jestli vůbec poslouchají!, cynicky se usmívají a tvrdí — jak muži, tak ženy — že musí hájit svou svobodu.

Ti samí lidé pak chtějí, abychom respektovali jejich pomýlení, nebo abychom se jim dokonce přizpůsobili, nevybíravě nás napadají a nechápou, že jejich způsoby nejsou — a ani nemohou být — přijaty lidmi, kteří chtějí žít opravdu svobodně.

Autorita. — Nespočívá v tom, že by ten nahoře „křičel“ na toho nižšího a ten zas na toho, kdo je ještě níž.

S tímto náhledem — karikaturou autority —, kromě toho, že mu zjevně chybí láska a slušnost, by se dosáhlo pouze toho, že by se ten, kdo je hlavou, pomalu vzdaloval od těch, kterým vládne, protože jim neslouží, ale nanejvýš jich používá.

Jako nadutí a pyšní se projevují všichni ti, kdo zneužívají svého privilegovaného postavení — daného penězi, rodem, vzděláním, společenským postavením, funkcí, inteligencí… k tomu, aby pokořili méně šťastné.

Shovívavost je úměrná autoritě. Obyčejný soudce musí odsoudit — možná s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem — usvědčeného pachatele, který přiznal svou vinu. Nejvyšší představitel státu někdy uděluje amnestii nebo milost. Kající duši Bůh odpouští vždycky.

Nezlob se: nezodpovědné chování mnohdy svědčí spíše o nedostatku rozumu nebo vychování než o nedostatku dobré vůle.

Bude třeba vyžadovat od učitelů a vychovatelů, aby zaplnili tyto mezery odpovědným plněním svých povinností.

— Bude třeba, aby ses nad sebou zamyslil…, zda-li nejsi jedním z nich.

Když průměrní lidé, průměrného rozumu i průměrného křesťanského ducha, získají určité postavení, obklopí se ničemníky: jejich ješitnost je falešně přesvědčuje, že tak nikdy neztratí vládu.

Rozumní lidé se naopak obklopují učenými — kteří spojili vědění s čistotou života —, a učí je vládnout. Jejich pokora nevyjde naprázdno — tím, že povyšují druhé, rostou i oni.

Máš určité postavení a řídíš se tím, co řeknou lidé? — Ty starý pošetilče! — Za prvé ti musí záležet na tom, co řekne Bůh, potom — až za druhé — a někdy vůbec —, musíš uvažovat o tom, co si mohou myslet ostatní. „Každého“ — říká Pán — „kdo mě vyzná před lidmi, také já vyznám před svým Otcem, který je na nebesích. Ale toho, kdo mne zapře před lidmi, také já zapřu před svým Otcem, který je na nebesích.“