Seznam bodů

Svět na nás čeká. Ano, milujeme vášnivě tento svět, protože Bůh nás to tak naučil: „sic Deus dilexit mundum…“ — tak Bůh miloval svět; a protože svět je místem našeho bitevního pole — nádherné války lásky —, vedené proto, abychom všichni dosáhli pokoje, který Kristus přišel nastolit.

Pán nám ve své lásce prokázal velkou pozornost: dovolil nám, abychom pro něj dobyli zemi.

On — vždycky tak pokorný! — se spokojil s tím, že nám to umožnil… Nám přidělil část snazší a příjemnější: činy a vítězství.

Svět… — „Tohle je na nás!“ říkáš přesvědčeně s pohledem upřeným k nebi a s jistotou rolníka, který hrdě kráčí svou vlastní úrodou: „regnare Christum volumus!“ — chceme, aby On vládl nad touto zemí!

„Je čas naděje a já žiji z tohoto pokladu. Není to fráze, Otče,“ — říkáš mi — „je to skutečnost.“

Odevzdej tedy celý svět, všechny lidské hodnoty, které tě obrovskou silou přitahují — přátelství, umění, vědu, filozofii, teologii, sport, přírodu, kulturu, duše… — to všechno odevzdej naději: Kristově naději.

To nedefinovatelné, a přece tak příjemné kouzlo světa — kouzlo, které neslábne! Květiny u cesty — přitahují tě jejich barvy a jejich vůně —, ptáci na nebi, všechno stvoření…

— Můj ubohý synu!: je to tak správné. Jinak, kdyby tě nefascinovaly, jakou oběť bys nabídl našemu Pánu?

Tvé povolání křesťana od tebe žádá být v Bohu a zároveň se zabývat pozemskými věcmi a používat je s rozmyslem, takové, jaké jsou: abys je vrátil Jemu.

Zdá se být nemyslitelné, že by člověk mohl žít šťastně na tomto světě, kdy mnozí lidé v zajetí svého sobectví umíněně trvají na smutném žití, jako kdyby všechno končilo tady dole!

Nebuď jedním z nich… měj se stále na pozoru!

Svět je studený, působí dojmem, že spí. — častokrát ho ze svého místa obhlížíš s velkým zápalem: Ať se probudí, Pane!

— Usměrni svou netrpělivost a buď si jist, že jestliže bude oheň stravovat naše životy, pak se rozhoří i oheň ve všech končinách… a tvářnost světa se změní.

Věrnost — služba Bohu a duším — kterou od tebe stále žádám, není žádné laciné nadšení, ale něco úplně jiného. Věrnost se osvědčuje uprostřed všedního života, když vidíš, jak moc je toho třeba všude udělat.

Dobré dítě Boží musí být velmi lidské. Ale zase ne natolik, aby degenerovalo ve sprosťáka a nevychovance.

Je těžké oslovit lidi pouze naší tichou prací spočívající v příkladném plnění občanských povinností. Je těžké dožadovat se poté našich práv a dát je do služeb církve a společnosti.

Je to těžké…, ale je to velmi účinné.

Není pravda, že by bylo v rozporu být dobrým katolíkem a sloužit věrně občanské společnosti. Církev a stát nemají proč se střetávat, uplatňuje-li zákonně každý svou vlastní autoritu, s ohledem na poslání, které jim Bůh svěřil.

Lžou — tak je to: lžou! — ti, kdo tvrdí opak. Právě tito lidé by v zájmu jakési falešné svobody „laskavě“ chtěli, abychom se my katolíci vrátili do katakomb.

Dnešní apoštol, který chce kráčet v Kristových šlépějích, nemusí přicházet hned s nějakou reformou ani nemusí odvrhnout historickou skutečnost, která ho obklopuje… — Stačí mu jednat jako první křesťané: oživovat prostředí, v němž žije.

Ty, který žiješ uprostřed světa, který jsi jedním občanem z mnoha, bys měl v kontaktu s lidmi, nezávisle na tom, zda jsou považováni za dobré nebo za špatné, pociťovat neslábnoucí touhu dávat lidem tu radost, kterou zakoušíš proto, že jsi křesťan.

Byl vydán edikt císaře Augusta, kterým se nařizuje sčítání všech obyvatel Izraele. Marie a Josef kráčejí k Betlému…

— Uvědomil sis už někdy, že Pán se poslušně podřídil zákonu, aby se naplnilo jeho proroctví?

Miluj a respektuj normy řádného mezilidského soužití a nepochybuj o tom, že tvoje věrné podrobení z povinnosti se stane nástrojem k tomu, aby i ostatní objevili křesťanskou spořádanost a poctivost, plody božské lásky, a aby díky nim potkali Boha.