Seznam bodů

Bůh je můj Otec! Rozjímáš—li o tom, nikdy již na tuto myšlenku nezapomeneš.

Ježíš je můj milovaný Přítel! (další vzrušující objev), který mě miluje šílenou láskou svého božského Srdce.

Duch svatý je můj Utěšitel!, který řídí všechny mé kroky.

Dobře to promysli. Ty patříš Bohu a… Bůh je tvůj.

S radostí spočíváme, Pane, ve Tvé zraněné dlani. Sevři nás pevně! Stiskni nás, ať ztratíme všechnu pozemskou špatnost! Ať se očistíme, zažehneme a zůstaneme zkropeni tvou Krví!

A potom nás odhoď daleko!, daleko, a ať toužíme hojně sklízet, ať z Lásky k Tobě toužíme po stále plodnější setbě.

Připadám si jako ubohý ptáček, který si zvykl létat pouze ze stromu na strom nebo nanejvýš na balkon ve třetím poschodí… A jednou v životě se odvážil vzlétnout až na střechu jakéhosi domu, nebyl to žádný mrakodrap.

Vtom však našeho ptáka uchopí orel, který jej omylem pokládá za své mládě. Sevřen v jeho mocných spárech stoupá ptáček výš a výš, nad zasněžené vrcholky hor, nad bílé, modré a růžové obláčky a ještě výš, až se ocitne tváří v tvář slunci…

A tehdy orel ptáčka pustí se slovy: „Honem! Leť!“

Pane, dej, ať nikdy nelétám při zemi! Ať jsem stále osvětlován paprsky božského Slunce — Krista v eucharistii! Ať můj let neskončí, dokud nenaleznu pokoj ve tvém Srdci!

Každý pracovní den obnovuj své účinné přání — pokořit se, zapřít sám sebe, zapomínat na sebe, kráčet in novitate sensus, s novým smýšlením, a zaměnit svou vlastní ubohost za skrytou a věčnou velikost Boží.

Žiješ spokojeně, velmi šťastně, i když občas pocítíš závan smutku, ba dokonce téměř pravidelně v sobě pociťuješ jakousi usazeninu zármutku.

Radost i úzkost mohou společně přebývat každá ve „svém člověku“ - ta první v novém, druhá ve starém.

Obdivuj tento krásný paradox křesťanského života - naše vlastní nedokonalost nás přivádí pod Boží ochranu, ke „zbožštění“. A s Ním můžeme všechno.

Maličkosti a malichernosti, kterým nejsem ničím zavázán a od kterých nic neočekávám, poutají mou pozornost více než můj Bůh? Čím se zabývám, když nejsem s Bohem?

Poděkuj Ježíši za jistotu, kterou ti dává. Není to tvrdohlavost, ale světlo Boží, které působí, že jsi pevný jako skála, zatímco jiní, kterým připadl smutný úděl — i když jsou tak dobří —, jako by se bořili do písku, neboť postrádají základy víry.

Pros Pána, aby se nároky ctnosti víry naplnily v životě tvém i v životě všech.

Nevíš, zda jsi postoupil kupředu ani o kolik jsi postoupil… Ale k čemu by ti byl tento výpočet?

Důležité je, abys vytrval a s planoucím srdcem spatřil více světla a rozšířil svůj obzor…, abys usiloval o naše záměry a předvídal je — i kdybys nevěděl, jaké to jsou — a aby ses za všechny modlil.

Nikdy si nemůžeme přisuzovat moc Ježíše, který prochází mezi námi. Pán prochází okolo a přetváří naše duše, pokud se k němu přimkneme s jediným srdcem, s jediným citem, s jediným přáním: být dobrými křesťany.

Působí však on, a ne ty ani já. Je to sám Kristus, kdo mezi námi prochází!

A kromě toho zůstává v našich srdcích — v srdci tvém i mém — i v našich svatostáncích.

Sám Ježíš prochází kolem nás a sám Ježíš s námi zůstává. Setrvává v tobě, v každém z vás, i ve mně.

Buď velkomyslný! Nežádej Ježíše ani o jedinou útěchu. Ptal ses mě: „Proč?“ Odpověděl jsem ti: Protože dobře víš, že náš Bůh, ačkoliv se zdá být daleko, sídlí uprostřed tvé duše a dodává božský význam celému tvému životu.