Seznam bodů

S Boží milostí musíš začínat i uskutečňovat nemožné…, protože možné může konat kdokoliv.

Odmítej svůj pesimismus a netrp vedle sebe pesimisty. Bohu musíme sloužit radostně a oddaně.

Odlož lidskou opatrnost, která tě činí tak prozíravým, promiň, tak zbabělým. Nebuďme úzkoprsými, nezralými a krátkozrakými muži či ženami, postrádajícími nadpřirozený rozhled… Pracujeme snad pro sebe? Nikoliv!

Říkejme tedy beze strachu: „Ježíši, Pane mé duše, pracujeme pro tebe a… Odepřeš nám hmotné prostředky? Dobře víš, jak jsme ničemní, přesto ani já bych takto nejednal se svým sluhou.

Proto doufáme a jsme přesvědčeni, že nám dáš vše potřebné, abychom ti mohli sloužit.“

Úkon víry: Proti Němu není možné nic. Ani proti jeho věrným.

Nezapomeň na to!

Neztrácej odvahu, postupuj stále kupředu se svatou neústupností, která se v duchovním životě nazývá vytrvalostí.

Můj Bože, vždy přicházíš řešit skutečné potřeby.

Nevedeš si hůř. Jen máš nyní více světla pro poznání sebe sama. Vyhýbej se i tomu nejmenšímu náznaku skleslosti.

Na cestě k osobní svatosti máme někdy dojem, že nepostupujeme kupředu, ale vracíme se zpět, že se horšíme, místo abychom se lepšili.

Dokud trvá vnitřní boj, je tato pesimistická myšlenka pouhý klam, který je třeba odmítat.

Klidně vytrvej: pokud houževnatě bojuješ, postupuješ na své cestě a posvěcuješ se.

Vnitřní vyprahlost není vlažnost. Vlažným člověkem voda milosti neprosákne, jen po něm sklouzne… Existují však zdánlivě vyprahlé pustiny, které se díky několika kapkám vody zaplní květy a chutnými plody, až přijde čas.

A proto, kdy jen přesvědčíme sama sebe? Jak je důležité poslušně následovat Boží volání v každém okamžiku, vždyť Bůh nás očekává právě zde!

Ať ti nikdy nechybí „svaté šibalství“. Nečekej, až ti Pán sešle potíže, ale předejdi je svým dobrovolným pokáním. Nepřijmeš je pak s rezignací — což je staré slovo —, ale s Láskou: slovem věčně novým.

Dnes jsi měl poprvé pocit, že ti jde všechno snadněji a postupně odstraňuješ komplikace. Uvědomuješ si, že zmizely problémy, které tě znepokojovaly, a chápeš, že se vše vyřeší tím lépe a účinněji, čím častěji budeš spočívat v náručí svého Boha Otce. Proč se tedy stále nechováš jako dítě Boží? To se přece musí stát smyslem tvého života!

Obrať se na svatou Pannu Marii — Matku, Dceru, Manželku Boží, Matku naši — a požádej ji, aby pro tebe získala od Nejsvětější Trojice milost víry, naděje, lásky a pokání, aby až se ti bude zdát, že ve tvém životě fouká silný, suchý vítr, schopný vysoušet květy duší, nevysušil květy duše tvé… ani tvých bratří.

Nechce se mi uvěřit, že člověk jako ty, který podle svého názoru vůbec nezná sám sebe, by se odvážil klást překážky milosti Boží.

Právě to děláš svou falešnou pokorou, svou „objektivností“ a pesimismem.

Uděl mi milost, abych opustil všechno, co souvisí s mou osobou. Nesmím mít jiné starosti než tvou slávu…, jedním slovem tvou Lásku. Vše z Lásky k tobě!

„Když Herodes uslyšel, že přišel na svět Král, ulekl se a s ním celý Jeruzalém.“

Takový je každodenní život! Totéž se přece děje i nyní: někteří lidé, včetně osob povýšených na autoritu, se obávají velikosti Boží, projevující se tisícerým způsobem. Protože… nemilují Boha úplně, nechtějí se s ním doopravdy setkat a následovat jeho vnuknutí, a stávají se tak sami překážkami na cestě k Bohu.

Buď obezřetný, pokračuj v práci, nedělej si s ničím starosti, hledej Pána, modli se… a On zvítězí.

Nejsi sám. Ty ani já se nemůžeme cítit osamělí, zvláště přicházíme—li k Ježíši skrze Marii. Vždyť ona je Matkou, která nás nikdy neopustí.

Až se ti bude zdát, že tě Pán opouští, nebuď smutný, ale hledej ho tím usilovněji. On, tvá Láska, tě nenechá o samotě.

Přesvědč se, že tě „nechává o samotě“ z lásky a jen proto, abys uměl přesně rozlišit, co ve tvém životě patří jemu a co tobě.

Říkal jsi mi: „Připadám si neschopný nejen pokračovat ve své cestě, ale také spasit se — má ubohá duše! — bez zázraku Boží milosti. Jsem chladný, ba netečný, jako bych byl divákem svého ‚případu‘, kterému na něm vůbec nezáleží. Budou tyto dny neplodné?

A přece, moje Matka je mou Matkou a Ježíš, mohu to tak říci?, mým Ježíšem! A navíc právě teď za mne některé svaté duše prosí.“

Pokračuj ve své cestě, drž se za ruku své Matky a neboj se říkat Ježíšovi, že je tvůj. Jeho dobrota pak rozsvítí jasné světlo ve tvé duši.

Pane Ježíši, dej mi Kříž bez Šimona z Kyrény! Říkám to špatně, potřebuji přece tvou milost, tvou pomoc ve všem. Ty sám se staň mým Šimonem z Kyrény… S tebou, můj Bože, nebude zkoušky, která by mě lekala…

Ale co kdyby mým křížem měl být odpor nebo smutek? Ujišťuji tě, Pane, že s Tebou bych byl smutný s radostí.

Neztratím—li tebe, žádné trápení pro mě nebude trápením.

Ježíš nikomu neodpírá své slovo, které uzdravuje, utěšuje a osvěcuje. Je třeba, abychom si to ty i já neustále připomínali, zvláště ve chvílích vyčerpání, pracovního vytížení nebo protivenství.

Neočekávej od lidí potlesk za svou práci. Ba co víc, někdy ani nečekej, že ti porozumějí osoby a instituce, které také pracují pro Krista.

Hledej pouze Boží slávu, měj rád všechny lidi a neznepokojuj se proto, že tě nechápou.

Objeví—li se „hory“ překážek, neporozumění a intrik, které Satan chce a Pán dovoluje, nesmíš ztratit víru — projevovanou skutky, obětí a s pokorou.

Když ti tvůj apoštolát připadá neplodný, přepadají tě náznaky skleslosti, kterou tvá víra vytrvale odmítá… Uvědomuješ si však, že potřebuješ více víry — pokorné, živé a tvořivé.

Ty, který si přeješ spásu duší, volej jako otec onoho nemocného chlapce, posedlého ďáblem: Domine, adiuva incredulitatem meam! Pane, pomoz mé slabé víře!

Nepochybuj, že se zopakuje zázrak.

Je pravda, že ty ze sebe nedáváš nic, ve tvé duši vše dělá Bůh.

Ať tomu ale tak není, pokud jde o tvou odpověď na jeho působení.

Praktikuj ctnost naděje tím, že s vytrvalostí — pro Boha, a i když to pro tebe bude náročné — budeš usilovat o dobře vykonanou práci, a buď přesvědčen, že tvé úsilí není před tváří Pána marné.

Pokud v tvém každodenním boji, skládajícím se obvykle z mnoha maličkostí, nebude chybět touha líbit se neustále Bohu, ujišťuji tě, že nic nebude ztraceno.

Přemýšlej o tom, protože je to tak: jak dobrý je Pán, který mě hledal, který mi dal poznat tuto svatou cestu, abych byl užitečný, abych miloval všechny tvory a rozdával jim klid a radost!

Tuto myšlenku musíš později konkretizovat předsevzetími.

Sám víš, že ti nebude chybět milost Boží, protože si tě vyvolil od věčnosti. A jedná—li s tebou jako se svým vyvoleným, poskytne ti veškerou svou pomoc k tomu, abys mu byl věrný jako jeho dítě.

Kráčej tedy s jistotou a neustále mu odpovídej na jeho milost.

Prosím Matku Boží, aby se na nás uměla, chtěla pousmát… a ona se na nás usměje.

A kromě toho nám na zemi naši velkomyslnost tisíckrát vynahradí. Prosím ji o tisícinásobnou náhradu!

Projevuj radostnou, sladkou a silnou lásku, nadpřirozenou a lidskou; srdečnou lásku, která umí s upřímným úsměvem přijmout myšlení i pocity druhých.

A tak ti dobře prožívaná Kristova láska dá s jemností a silou, bez ustupování v osobním chování a v učení církve, ducha dobyvatele. Den ode dne budeš stále více toužit po práci pro duše.

Synu, říkal jsem ti s jistotou, jsou mi známy „překážky“, které nás čekají, budeme—li chtít přenést naše „bláznovství“ i na ostatní apoštoly. Některé se nám možná budou zdát nepřekonatelné…, ale inter medium montium pertransibunt aquae — vody budou procházet horami, nadpřirozený duch a zápal naší píle proniknou kopci a my překonáme všechny překážky.

„Můj Bože, můj Bože! Všichni jsou stejně milováni tebou, v tobě i s tebou, ale nyní se všichni rozprchli,“ stěžoval sis, když ses opět cítil osamělý, bez jakýchkoliv lidských prostředků.

Pán tě ale okamžitě ujistil, že on sám vše vyřeší. Na to jsi mu řekl: „Ty to zařídíš!“

A skutečně — Pán všechno zařídil dříve, lépe a účinněji, než jsi očekával.

Sluší se, aby Otec, Syn i Duch svatý korunovali Pannu Marii Královnou a Paní všeho, co bylo stvořeno.

Využij této moci a s odvahou dítěte se připoj k nebeské slavnosti.

„Já korunuji Matku Boží svými napravenými chybičkami, protože nemám drahokamy ani ctnosti.“

Dodej si odvahy!