Seznam bodů

Mše svatá v životě křesťana

Mše svatá nás tak vede k základnímu tajemství víry, neboť je to dar Boží Trojice církvi. Víme, že je středem a kořenem duchovního života křesťana. Do ní ústí všechny ostatní svátosti. Mše svatá nás přivádí k plnosti života milosti, který do nás byl vložen křtem a který roste a sílí biřmováním. Když se účastníme eucharistie, píše svatý Cyril Jeruzalémský, Duch svatý nás duchovně zbožšťuje, dělá nás nejen rovnými Kristu jako při křtu, ale zcela nás připodobňuje Kristu, protože nám dává podíl na jeho plnosti.

Vylití Ducha svatého nás připodobňuje Kristu a vede k poznání, že jsme Božími dětmi. Utěšitel, který je láska, nás učí, abychom celý svůj život založili na této ctnosti; na consummati in unum (Jan 17,23), na dokonalé jednotě, a jsme-li sjednoceni s Kristem, můžeme být mezi lidmi tím, co je podle svatého Augustina eucharistie: znamení jednoty, pouto lásky.

Neprozrazuji nic nového, když řeknu, že někteří křesťané mají velmi žalostné představy o mši svaté; pro mnohé je to vnější obřad, mnohdy jen společenská konvence. Neboť naše srdce je tak ubohé, že je mu i ten největší Boží dar schopen zevšednět. Ve mši svaté, v této mši svaté, kterou slavíme – opakuji – zvláštním způsobem působí Nejsvětější Trojice. Na takovou lásku můžeme odpovědět jen úplnou oddaností těla i duše. Slyšíme Boha, mluvíme s ním, vidíme ho, zakoušíme ho. A když nestačí slova, pak zpíváme a svými ústy – Pange, lingua – před celým lidstvem chválíme veliké Pánovy skutky.

Prožívat mši svatou znamená neustále setrvávat v modlitbě; být přesvědčen, že se každý z nás osobně setkává s Bohem – klaníme se mu, chválíme ho, prosíme ho, děkujeme mu, usmiřujeme své hříchy a cítíme, že v Kristu jsme spojeni se všemi křesťany.

Snad jsme se už někdy ptali, jak se máme Bohu odvděčit za tolik lásky; snad cítíme i touhu po přesném a jasném návodu na křesťanský život. Řešení je prosté a dosažitelné pro všechny věřící: s láskou prožívat mši svatou, ve mši svaté se učit setkávat se s Bohem, neboť v této oběti je obsaženo všechno, co od nás Pán chce.

Teď bych vám chtěl ještě připomenout to, co jste často pozorovali: průběh liturgických obřadů. Jestliže je budeme sledovat krok za krokem, dost možná, že Pán každému z nás ukáže, v čem se musíme polepšit, jaké chyby musíme odstranit, co máme dělat, abychom se chovali jako bratři všech lidí.

Kněz se obrací k oltáři, k Bohu, který obveseluje mladost mou! Mše svatá začíná výzvou k radosti, neboť je zde přítomen Bůh. Tato radost se projevuje úctou a láskou při políbení obětního stolu – symbolu Krista a připomínky svatých: malé, ale posvěcené místo, protože zde se koná svátost, která má nekonečnou účinnost.

Confiteor (úkon kajícnosti) nás upozorňuje na naši nehodnost; není to abstraktní, nýbrž konkrétní připomínka našich hříchů a chyb. Proto opakujeme: Kyrie eleison, Christe, eleison, Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se. Kdyby bylo odpuštění, které potřebujeme, závislé na našich zásluhách, naši duši by teď naplnil zármutek a hořkost. Ale pro Boží dobrotu dostáváme odpuštění na základě milosrdenství Boha, a tak jej hned potom chválíme: Gloria! – neboť ty jediný jsi svatý; ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem ve slávě Boha Otce.

Teď posloucháme slova Písma, čtení a evangelium, která jsou světlem Ducha svatého, jenž k nám mluví v lidských slovech, aby náš rozum poznával a uvažoval, naše vůle se upevňovala a naše konání dařilo. Neboť jsme jeden lid, který vyznává jednu víru, jedno Krédo, lid, shromážděný v jednotě Otce, Syna a Ducha svatého.

Potom přichází obětování chleba a vína, darů lidí. Není to mnoho, ale provází je modlitba: S duší pokornou a se srdcem zkroušeným prosíme, Bože, ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí. Opět si připomeneme svou bídu a touhu, aby všechno, co jsme Pánu přinesli, bylo ryzí a čisté. Umyji své ruce, mám v úctě důstojnost tvého domu.

Už před lavabem, umýváním rukou, jsme vzývali Ducha svatého a prosili, aby požehnal oběť, která bude přinesena jeho svatému jménu. Hned nato se obracíme k Boží Trojici – Suscipe, Sancta Trinitas –, aby přijala naše obětní dary, které jsme přinesli na památku života, umučení, vzkříšení a nanebevstoupení Krista, ke cti Marie vždy Panny a ke cti všech svatých.

Potom se kněz modlí Orate, fratres, modlete se, bratři a sestry, aby tato oběť prospěla všem ke spáse, neboť je to má i vaše oběť, oběť celé církve. Modlete se, bratři, i když se vás sešlo jen málo, ano i kdyby byl viditelně přítomen jen jeden křesťan, ano, i tehdy, kdyby byl kněz sám; neboť každá mše svatá je oběť za všechny, vykoupení všech kmenů a jazyků, všech lidí a národů (srov. Zj 5,9).

Skrze společenství svatých se dostává všem křesťanům z každé mše svaté milost, bez ohledu na to, zda je slavena v přítomnosti tisíců nebo zda při ní knězi přisluhuje jen dítě, a k tomu ještě roztržité. Nebe a země se spojují a spolu s anděly zpívají Sanctus, Sanctus, Sanctus… (Svatý, Svatý, Svatý).

Má chvála a velebení se spojuje s anděly, není mi to zatěžko, neboť vím, že stojí kolem mne a klaní se Trojici, když slavím mši svatou. Také vím, že pro své důvěrné spojení s Nejsvětější Trojicí a proto, že je Matkou Krista, jeho těla a krve – Matkou Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka –, zde určitým způsobem spolupůsobí Panna Maria. Počala Ježíše Krista bez přispění muže, jedině mocí Ducha svatého, a dala mu krev, onu krev, kterou obětoval na Golgotě a při mši svaté jako výkupnou oběť.

Eucharistickou modlitbu začínáme s dětinskou důvěrou, neboť Boha nazýváme naším Otcem. Říkáme mu clementissime Pater – nejdobrotivější Otče. Prosíme ho za církev a za všechny, kdo ji tvoří, za papeže, za svou rodinu, za své přátele a známé. Katolický křesťan zde s všeobjímajícím srdcem prosí za celý svět, neboť z naší horlivosti nesmí být nic vyloučeno. Aby naše prosby byly vyslyšeny, pamatujeme na společenství se slavnou a vždy panenskou Boží Matkou Marií a s hrstkou lidí, kteří jako první Krista následovali a pro něho zemřeli.

Quam oblationem… Blížíme se teď k okamžiku proměnění. Ve mši svaté jedná skrze kněze opět Kristus: Toto je moje tělo. Toto je kalich mé krve. – Ježíš je mezi námi. Při přepodstatnění se obnovuje bezmezná pošetilost Boží lásky. Až dnes tento okamžik přijde, pokusme se, každý z nás, říci ve svém srdci Pánu, že nás od něho nesmí nic odloučit, že jeho bezbranné obětování se pod křehkými způsobami chleba a vína z nás udělalo dobrovolné otroky: Praesta meae menti de te vivere, et te illi semper dulce sapere, dej mé duši stále z tebe žít, v tobě Boží lásku rozjímat a ctít.

A znovu jsou tu prosby – neboť my lidé jsme skoro vždy ochotni prosit: za své zemřelé bratry, za sebe samy. Sem můžeme vložit všechny své nevěrnosti a své ubohosti, těžké břemeno, neboť on je chce nést pro nás a s námi. Eucharistická modlitba nakonec znovu oslavuje Nejsvětější Trojici: per Ipsum, et cum Ipso et in Ipso (skrze něho a s ním a v něm) – skrze Krista, s Kristem a v Kristu, naší lásce, patří tobě, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého všechna čest a sláva po všechny věky věků.

Ježíš je cesta, prostředník; v něm máme všechno, bez něho nemáme nic. V Kristu a Kristem poučeni se odvažujeme říkat Všemohoucímu, Otče náš. On, který učinil nebe i zemi, je tento milující Otec, který čeká, že se k němu budeme neustále vracet jako marnotratný syn.

Ecce Agnus Dei… Domine, non sum dignus… (Hle, Beránek Boží… Pane, nejsem hoden…). Brzy přijmeme Pána. K důstojnému přijetí velmi váženého člověka patří světlo, hudba, sváteční oblek; když máme přijmout do svého srdce Krista, musíme se připravit mnohem víc. Přemýšleli jsme už někdy o tom, jak bychom se chovali, kdybychom měli Krista ve svém životě přijmout jen jednou?

Za mého dětství nebyla ještě rozšířena praxe častého svatého přijímání. Velmi dobře si pamatuji, jak pečlivě jsme se na ně tělem i duší připravovali. Vzali jsme si nejlepší šaty, zvlášť dobře jsme se umyli a učesali, dokonce jsme se i trochu navoněli… Byly to pozornosti lidí, kteří dovedou milovat a splácet lásku láskou.

S Kristem v duši dokončíme mši svatou. Požehnání Otce, Syna a Ducha svatého nás bude provázet po celý den, při našem obyčejném všedním úkolu: posvětit všechnu ušlechtilou lidskou činnost.

Účastí na mši svaté se naučíte, jak se setkávat s každou jednotlivou božskou osobou: S Otcem, který zplodil Syna, se Synem, který byl zplozen z Otce, s Duchem svatým, který od obou vychází. Ať se obracíme na kteroukoli ze tří osob, vždy se obracíme na jednoho jediného Boha; a když se obracíme na všechny v Trojici, obracíme se na jediného a pravého Boha. Milujte mši svatou, mé děti, milujte mši svatou. Choďte s velkou touhou ke svatému přijímání, i když jste vnitřně chladní, i když vám váš cit nic neříká. Přijímejte s vírou, s nadějí, s ohnivou láskou.